Super Mario a další

Když mi bylo nějakých sedmnáct let, úplně mě opustila chuť hrát počítačové hry. Možná to bylo tím, že mě začaly bavit holky a alkohol, ale spíš si myslím, že se přestaly vyrábět opravdu chytlavé tituly. Grafika se možná rapidně zlepšila, ale není náhodou důležitější hratelnost?

Moderní hry hráče vodí za ručičku, nedostatek obsahu maskují upomalenými záběry a přehnanými efekty. Kromě několika světlých vyjímek z RPG žánru se o příběhu vlastně nedá mluvit - to už snad měl větší zápletku onen Super Mario...

Nedávno jsem ale objevil kouzlo emulátorů, které umožňují hrát staré videohry z automatů a konzolí na moderním počítači. Weby, jako je třeba Coolrom umožňují cestu zpátky v čase do dob, kdy postřeh a logické uvažování bylo pro postup hrou naprosto nezbytné. Kdy detailní záběry na zpocená čela nahrazovala čirá zábava skvěle hratelných pecek.

Pokud se občas přistihnete, že máte nutkání něco si zahrát, ale vlastně nevíte co, emulátory starých titulů jsou skvělou variantou. Zkuste se taky vrátit v čase.

Hezký hraní.