Letos v létě jsme byli našimi známými pozváni k organizaci oslavy loučení s létem, které se každý rok koná u jednoho krásného městečka na Moravě. Bylo to kouzelné odpoledne, všichni jsme se moc bavili a k večeru se rozjížděli k domovu. Moje kamarádka s manželem byla na takové akci poprvé a protože řidič/manžel trochu „přebral“ odjet cestu zpět bylo na ní. Bohužel neznala zdejší kraj a tak jsme ji nabídli, že se může držet nás a my ji vyvedeme na hlavní silnici odkud by měla trefit domů.

Už se stmívalo a my vyrazili. U jedné z mnoha malých vesniček se na nás náhle začala lepit a měli jsme dojem, že nás chce předjet a závodit. Protože je můj muž soutěživý typ, dal si čepici kšiltem dozadu, zaujal závodní posez a se zvoláním „od ženský se předjet nenechám“ začal šlapat na plyn. Předpisy jsme porušili mnohokrát, ale když už jsem vřeštěla, že jestli okamžitě nezpomalí nechám se rozvést a že se kvůli jeho egu nedám zabít, tak povolil a začal zpomalovat. Oóóó jaké bylo naše překvapení a co teprve ty výrazy ve tvářích, když nás místo mé kamarádky náhle předjelo zcela neznámé auto plné rozjásaných mladíků, kteří nám ukazovali, že děkují za super závod. Zastavili jsme u okraje cesty a koukali do tmy za námi, jestli se tam neobjeví dvě světla auta mojí kamarádky. Neobjevily.

Když nám později líčila jak jsme ji jak blesk náhle mizeli z dohledu, jak se snažila chvíli držet tempo, pak nás na jednom rozcestí ztratila a v první chvíli se domnívala, že jsme se jí chtěli zbavit, moc jsme se nasmáli. Jediný kdo celý závod prošvihl byl její muž, který v opileckém bezvědomí všechno zaspal.