Myslím sebe a dva pejsky, tak, jak nás můžete vidět na mé fotografii. To bylo tak. S občanským sdružením Užitečný život, které si klade za cíl integraci mladých lidí se zdravotním postižením mezi zdravé, jsme před lety navštívili Holandsko. Tam jsme kromě jiných zajímavostí potkali mnoho lidí, kteří měli své pejsky nejen jako společníky, ale jako užitečné pomocníky.Nejvíc mě fascinoval jeden pes ležící celý den  u vozíku svého pána v chráněné dílně.Pán dělal práci náročnou na šikovnost,myslím, že lepil nějaké krabičky. Pracoval velmi soustředěně a opatrně a jeho pes se tvářil úplně lhostejně.Obdivovali jsme  trpělivost pejska, protože byl s páníčkem v práci celý den a vypadal, že se nudí. Ale přece jen se stalo, že kousek papíru upadl  na zem.To byla pejskova chvíle.Rychle se zvedl, opatrně papírek sebral a podal jej pánovi.Na naši žádost pak předvedl ještě jiné věci, např. zvedání klíčů, ale i donesení svačiny.Pak jsme se dozvěděli, k čemu všemu je možné dobrého psa vycvičit: přinést telefon, otevřít ledničku, upravit polohu špatně pohyblivého člověka nebo přivolat pomoc a další užitečné věci.

Nebyl to samozřejmě žádný malý pejsek, ale docela statný retrívr.Po návratu jsem se začala trochu víc zajímat a postupně jsem se dozvídala o canisterapii. Kromě vodících psů pro nevidomé slouží ve světě speciálně vycvičení psy jako pomocníci lidem s pohybovým postižením, sluchově postiženým, ale např. i epileptikům.Venku pes dobře zná cestu pána domů a může ho dovést, pokud by s tím pán měl nějaký problém( např. při krátkodobém stavu zmatenosti při epileptickém záchvatu.)

Jejich využití je už i  u nás dnes velmi široké, Přibývá lidí, kteří dokáží vhodného psa připravit "na klíč", přesně podle potřeb konkrétního klienta.Především v rámci občanských sdružení je možné při společném výcviku vytvořit z člověka a psa opravdový tým, ve kterém si oba dobře rozumějí. Pořád ale canisterapeutických psů není tolik, kolik by jich bylo zapotřebí. Hlavním důvodem jsou samozřejmě peníze. Jen speciální výcvik psa stojí kolem 200 tisíc Kč.Nepočítám náklady na život takového pomocníka: jeho výživu, ošetření, pravidelné očkování a vůbec špičkovou veterinární péči, bez které se špičkový pes neobejde.Přitom zdravotní pojišťovny zatím vůbec nic nepřiplácejí a majitel psa je závislý na sponzorech.

Ale abych se vrátila ke svým pejskům. Na fotce jsou dvě mladé fenky, které čekají na svůj speciální výcvik. Bohužel se ho nedočkaly, protože před 15 lety  byloprovádění takového výcviku u nás ještě téměř neznámé.Takže se z nich stali klasičtí dmácí mazlíčkové, zlatíčka,  plnoprávní členové rodiny.Jednu z nich před  dvěma  lety nahradil mladý pes. I když jsme měli trochu obavy, ze staré dámy a někdy bláznivého mlaďocha se stala docela dobrá dvojka. Snad ještě nějakou dobu vydrží.

<