Od jara jsem sváděla těžký vnitřní boj. Stávající koberec v mé šicí zašívárně držel nitě a odstřižky jak mucholapka mouchy, zkrátka byl neukliditelný, luxování mi zabralo skoro stejný čas jako šití. Jenže... Místnost 3 x 5 m plná nábytku, což by nebylo to nejhorší, ale v těch skříňkách a regálech doslova narvané mé látečkové poklady nasyslované za 5 let. Jak říkám, od jara jsem laškovala s myšlenkou, občas s motorkářem nahodila téma nové podlahy. V podstatě souhlasil, ono takové to "výhledově" ještě nebylo reálným nebezpečím. Ale minulý týden měli v OBI akci superlevných plovouček a než se vzpamatoval, bylo nakoupeno. Zatím, co na víkend odjel na plánovanou motorkářskou akci, já se pustila do vyklízení. Všechno ze skříněk jsem odnosila na vedlejší půdu a ve chvilkách mezitím jsem se plazila s metrem, kreslila plánky a přemýšlela, jak to tam narvu všechno zpátky.

A hned v pondělí to vypuklo. Vynosit nábytek nepřipadalo v úvahu, na to nebylo dost manévrovacího prostoru, tak se muselo šoupat sem a tam. Samotné pokládání je celkem nezajímavá rutinní stavebnice, ale vymyslet, aby se s každým kusem nábytku muselo co nejmíň hýbat, to byl výkon hodný nobelovky za logistiku

Odpoledne bylo hotovo, sice jsme se předháněli ve skuhrání, co nás všechno bolí, ale dohromady jsme měli všechny prsty a nic zlomeného. Ono čas od času si udělat takovouhle inventuru všech svalů a kloubů není na škodu.  Večer jsem ještě zvládla nanosit  věci z půdy. Ovšem naskládat je zpět do skříněk mi zabralo celé úterý. Nepředstavitelný chaos se postupně měnil v jakýs takýs systém a před půlnocí jsem měla "uklizeno"

Ve středu jsem se zálibně chodila koukat, jakou mám krásnou dílničku a v duchu si říkala, že aspoň týden nechytnu na šití, abych si tam nenadělala nepořádek. Tohle předsevzetí mi však vydrželo jen do půlky odpoledne a před půlnocí byla premiéra první kabelky z nové dílničky

Nejlepší ale byla ta poslední pouhá minutka se smetákem