Každý si nejspíš vánoční pohodu představuje jinak. Já jsem na Boží hod potřebovala ušít pro kamaráda panenku jako dárek a dcera (26) panenku pro miminko. Sedly jsme si k jídelníku stolu a pustily se do šití. Dcera šila Hajánka pro holčičku, já Boubelku pro našeho společného kamaráda.

U stolu s námi seděl i můj mladší syn (23). A že bude šít paneku taky - pro sebe. Vymyslel si, že to bude Viking. A musí prý mít oblečení jako z kůže, světlé vlasy rozdělené do tří copů, vousy a modré oči. Vzala jsem střih na indiánku, ostatně ten používám i na ostatní "jiné" panenky. Už jsem podle ní šila třeba Rastafariánka. Tělíčko jsme ustřihli z okrového flanelu. Chvilku trvalo vymyslet jak ušít vlásky. Nakonec jsem vymyslela, že bude mít jednu část vlasů šitou směrem dozadu a upletený cop. Vpředu místo ofinky má vlasy na pěšinku a po stranách upletené dva tenší copy. Vousy jsou z rouna. Všechno šil syn opravdu sám, jen s mými radami a taky jsem mu vyšila oči. Nakonec dal Vikingovi přes ramena ještě kousek králičí kožešiny.

Podotýkám, že syn nemá s krejčovinou nic společného - je umělecký kovář.

Panenky jsme došívali na Štěpána, protože v neděli bylo nutné vykonat ještě nezbytnou rodinnou seanci s mojí maminkou, sestrami a jejich rodinami.

A tady jsou výsledky našeho snažení.

Viking

Hajánek

Boubelka