Možná je to už ohranné téma, o vánocích se začíná všude mluvit a psát snad někdy začátkem listopadu (někde už v říjnu), možná jste rádi, že je po nich a bude zase chvíli klídek, ale možná Vás to i trošku mrzí, že tak rychle utekli... jako mně. Mně a mého syna Péťu.

 Já na letošní vánoce vzpomínám obzvlášť ráda. Peťula dorostl do věku, kdy už si je také užívá, neni to už to malinkaté miminečko, co se rozpláče, když rozsvítíme stromeček. Je mu 2,5 roku a už má vymyšleno, co si bude přát od Ježíška letos.  Zjistil totiž, že vánoce = dárečky.

 Jednou, myslím, že to bylo začátkem listopadu, jsme vyrazili celá rodinka na nákup do obchodního centra. Já ty nákupy tak nenávidím, ale co se dá dělat, jednou za čas vydržím. Péťa si všiml pána, který lezl po štaflích a věšel vánoční výzdobu. Zeptal se mě, co to ten pán dělá, tak jsem mu to vysvětlila a taky jsem mu řekla, že i u nás doma bude výzdoba a přijde Ježíšek a donese nám stromeček. A tak to všechno začalo. Malé vánoční šílenství. Jakmile byla v televizi reklama s vánočním motivem, začal mrňous lítat a křičet, že jsou tady vánoce!!!!!!!!!!! Když vyvěsili u nás ve vesnici vánoční světýlka na sloupy veřejného osvětlení, museli jsme každý den, jen co se setmělo, na procházku a prohlížet si tu krásu . A to ani nemluvím o stromu na náměstí! Poprvé v životě uslyšel Péťa koledu a od té doby nám nepovídal básničky, ale jenom zpíval Ježíšku panáčku.... stále dokola. A Mikuláš? To byl další výbuch radosti! Ani trošinku se náš malý lumpíček nebál čerta, proč by se měl bát? Vždyť je přeci hodný kluk, vždyť se vyčůral na nočník a ne za křeslo...  A málem bych zapomněla na Péťův netradiční dopis pro Ježíška. Jednou za mnou přišel a říká : Maminko, já chci traktor a nemám peníze.... Tak mu povídám: Tak pojď, napíšeme Ježíškovi a třeba ti ho donese. Jojo!!! To je nápad!!! Křičí malý neposeda - Kdepak máš, maminko, telefon? a jde napsat Ježíškovi smsku. Ježíšek asi i smsky čte, nejen dopisy, protože traktor Péťa opravdu dostal a dokonce už v půlce prosince... Ježíšek mu ho nadělil do našeho auta, na sedadlo spolujezce... A Péťa měl velké štěstí, že ho vůbec našel, vždyť, kdyby zrovinka nešel s taťkou do auta pro zapomenutý telefon, možná by tam ten obří traktor ležel dosud!!! Nebo do štědrého dne, kdo ví.   No a ještě jedna veselá příhoda se nám stala v restauraci, kam jsem si s Péťou zašla na oběd. Celou dobu byl hodný, pěkně si hrál a u toho papal. Když jsme zaplatili a začali se strojit do bund, všiml si mrňous, že je na stole vánoční svícen. A začal křičet na celou restauraci: Jo, jsou tady vánoce, dívejte se všichni!!!!! a opravdu se všichni dívali. Na jednu maminku, rudou až za ušima a jednoho roztomilého prcka, který je nadšený ze svíčky a jehličí. A pak to konečně přišlo... Štědrý den!!! Na chodbě se objevil stromeček a krabice s ozdobami, společně jsme ho ozbobili a pak musel nepřetržitě svítit celé dny. Večeři chudinka malej ani sníst nechtěl, jak byl napnutý a natěšený, jestli zazvoní zvoneček. A když zazvonil, schoval si obličej do dlaní a řechtal se... A my s ním. A tak to všechno tak rychle uteklo, bylo to krásné, až dojemné. Jednoho dne k nám přišli tři králové a stromeček si odnesli. Péťa to obrečel, že ho chce mít doma... co teď, jak utěšit malého mazlíčka? No jak, musíme se těšit na něco jiného...na velikonoce... JOOOO, bude výzdoba, křičí radostně Peťulka a už se těší, jak bude plácat holky ....