Včera po ránu spadl sousedovi k nohám z okenní římsy z prvního patra omráčený kalous ušatý. Zřejmě narazil do okna. Soused jej pro začátek strčil do klece po andulce, následně jsem jej vypustila na půdu s úmyslem, že nějaký čas pobude, přečká období vysokého sněhu, který mu ztěžuje obživu (lov hrabošů) a po čase jej vypustím. Na půdě kalous přeletoval po trámech, křídla měl viditelně v pořádku. Předložila jsem mu kuřecí křídla, kdyby dostal hlad a odklusala jsem na noční.

Během noci jsem vyhledávala nějaké kontakty na chytré lidi přes kalousy a čile korespondovala. Ornitolog z Plzně mi udělil cenné rady co se týká stravovacích zvyklostí kalousů a prvotní diagnostiky zdravotního stavu. Představa, že opatřuji jako krmivo laboratorní myši, případně porcuji potkana nebo usmrcuji jednodenní kuřátka se mi ani trochu nelíbila, na kuřecí křídla ze supermarketu zase kašlal kalous, takže se jako optimální řešení začalo rýsovat předat jej do odborné péče. Ráno po noční seděl kalous stále na půdě, maso nedotčené a pohoršeně mrkal, proč si na něj svítím. Mou vlídnou promluvu - jez ty troubo - zcela ignoroval.

Než jsem pospala po noční, přišel mi kontakt na místní ochranáře a hlavně na vedoucího záchranné stanice volně žijících živočichů cca 20 km od nás. Ovšem kalous mezitím z půdy zmizel. Našel si potvora nevděčná skulinu k sousedům, kteří zrovna nebyli doma.Telefonáty se záchranářem byly rychlé a věcné, měl zrovna cestu do města a považoval za samozřejmé, že kalouse převezme do své péče, jen požadoval rychlé předání. Sousedi naštěstí dorazili domů, takže lov mohl započít. Půda zarovnaná stavebním materiálem a harampádím, vše s nánosy prachu, já na trámech, soused dole jsme si jen podávali rybářský podběrák a mezitím lítal elegantně kalous a měl z nás celkem srandu, ale nakonec přece jen dolétal holoubek a vztekle syčel v podběráku. Po prvním kontaktu s jeho drápy jsem rychle natáhla silné rukavice, nandala silnější brejle a vyluštila nápis na kroužku na jeho noze - H - 165465 Finland, museum zoo Helsinky. Bodejť by rozuměl mé vlídně domluvě. Když jsem jej držela v rukou, cítila jsem, jak je hubený, tohle počasí dává ptákům pořádně zabrat. Ještě  půlhodinku strávil v bedně od televize, já rychle spíchla z kusu plátna přepravní pytlík a dorazil záchranář. Poslední foto na rozloučenou a budu čekat na zprávy, jak se "našemu" kalousovi ušatému, který k nám přiletěl až z dalekého Finska, dál daří

Ale přece jen to nebyl nevděčný host, pěkně po svém zaplatil

není to hovínko, je to soví vývržek, což jsou nestrávené zbytky kostí, peří, nebo srsti jeho poslední kořisti, co to bylo však opravdu zjišťovat nehodlám

Závěrem - uplynulé dva dny byly bezva vytržení ze zimní nudy s pocitem, že se povedlo něco smysluplného