Tahle pohádka začala už velmi velmi dávno, když si ještě malá MIXTUM hrála s panenkami.  Už tehdy se v ní zabydlela ( jak příhodné slovo ) radost a okouzlení z navrhování interiérů ... ze všeho nejraději si totiž hrála s domečkem pro panenky ...

Tahle malá holčička sice není mixtum, ale klidně by jí být mohla... Vydržela si s domečkem hrát celé hodiny a hodiny a když trošku povyrostla, tahle vášeň jí zůstala. Začala si vyrábět malé židličky z papíru a různá dřívka balila do látek a tvořila malá křesílka s miniaturními polštářky ... kdo si hraje nezlobí, říkala si asi maminka a tak si hrála dál ...

Za čas holčička povyrostla a octla se  na  té známé křižovatce, kde stojí každý mladý člověk, když se má rozhodnout o jeho životní pouti .  Holčička měla jasno : chce si dál hrát  a zároveň  pomáhat "hrát si"  i jiným. Jak to ale zrealizovat ? Jak to udělat ? A tak se mixtum vydala do velkého města zjistit, jak na to. Začala studovat architekturu. Tohle složité slovo bylo pro mixtum jako modla, ke které vzhlížela. Nebylo to jednoduché , ale mixtum si s tím  poradila, protože si celou dobu mohla dál hrát ...

Z holčičky se stala architektka. Byl to krásný už skoro letní den a život právě začal ... v Betlémské kapli v Praze se malé holčičce splnil sen ... už si navždy může jen hrát ... už má na to papír!

A jde se dál .... život pokročil a z mixtum se stala manželka a pak  maminka. Sice si na tu druhou roli musela chvíli počkat, ale ona je velmi umíněná a tvrdohlavá a když po něčem zatouží ... jde za svou šťastnou hvězdou až k cíli.

A jak se mixtum octla zde ?  Bála se, že by ji povinnosti a starost o rodinu mohly její hravost vzít. A život by měl být i zábavný. Začala si hledat nové hračky, se kterými by si mohla hrát. A protože hledala usilovně, brzy je objevila ... říká se jim polymerové hmoty.  Úžasně zábavná a hravá záležitost.  A tak mixtum vyrobila své první korále a druhé a třetí a naprosto ji to pohltilo ...

Jednoho dne se mixtum objevila na Fleru. Byla zde nová, nikoho neznala a nikdo neznal ji.  Ale protože je velmi přátelská a ráda objevuje nové věci, brzy se zde rozkoukala a našla zde nové přátele.  Ve svém pokojíčku si to hezky zařídila a čekala na prvního návštěvníka ... a pak zjistila, že v tom domě je víc pokojíčků , kde bydlí další úžasní tvořiví lidé, co si chtějí také stále hrát a  tak k nim začala chodit na návštěvu ...

Až ji napadlo : co kdybychom všichni bydleli spolu ? A začala stavět IGLOO zatím jen docela malé, ale postupně se muselo zvětšovat a rozšiřovat, protože na dveře igloo stále klepal nějaký nový kolemjdoucí Eskymák. Igloo rostlo a rostlo. Stálo totiž na dobrých základech přátelství a vzájemné pomoci.

Dnes je už IGLOO dostavěno a skvěle se nám v něm bydlí - pořádáme řadu soutěží , píšeme různé blogové příspěvky a ty pak dáváme do společného ŠPALÍČKU ESKYMÁCKÝCH POHÁDEK. Děláme klubové nominace a stále se snažíme o nové a nové kvalitní výrobky pro naše zákazníky.