Možná patříte mezi ty, kteří řadí focení mezi své koníčky a tak se snažíte načerpat co nejvíce inspirace a rad ohledně různých technik z knih, článků, časopisů, internetu. Možná však na Vás všichni chrlí informace různě protichůdné a označené jako fotografovo instantní pravidlo na veškeré focení a nebo naopak možná čekáte, že Vás to drahé předplatné časopisu posune někam dál a ono zase nic, protože všech top 10 pravidel správného krajináře už dávno víte zpaměti.

Já sama mám focení krajiny ráda a proto jsem zauvažovala nad touto tématikou trochu více do hloubky a zjistila jsem, že většina lidí spíš z těch všech informací může být zmatena. Myslím si však, že neexistuje žádné instantní pravidlo v prášku a každá situace si žádá něco jiného. Především bychom však měli mít na paměti, že nejdůležitější jsou emoce.

Nepokládám se za žádného mistra guru krajináře, ale ráda bych na jednotlivých fotografiích ukázala, jak jsem porušovala jednotlivá pravidla a výsledek nevypadá zdaleka tak strašně, jak většina tisku varuje. 

1. pravidlo-foťte jen za východu, či západu slunce (nejlépe východ/západ samotný) - toto světlo je bezpochypy velice příjemné a dá se s ním pěkně pracovat, ale opravdu chceme 100 stejných fotografií východů a západů slunce? Ve fotografování jde především o kreativitu, nikoliv o bezhlavé plnění pravidel!

-pokud se rozhodneme fotit v noci, můžeme různě prodlužovat čas expozice, narozdíl od focení za plného světla, jak můžeme vidět na druhé fotografii. Ta nebyla pořízena v noci, ale za pravého poledne. Použila jsem však velice krátkou expozici, čímž jsem dosáhla tmavší fotografie ale bez rozmazané vody, jak by tomu bylo s expozicí dlouhou.

2. pravidlo - foťte jen na širokoúhlé objektivy 

-tato fotografie je focena na objektiv 50 mm, f 1.4 což za žádných okolností není připuštěno :)

3. pravidlo - foťte jen pravidlem tří čtvrtin 

-někdy se vám takové pravidlo do krámu hodit nemusí a tak ho přece nebudeme používat na úkor toho, že z fotografie násilně něco ořežeme. 

Dále už Vás žádnými pravidly zatěžovat nebudu. Jen bych ráda doporučila, aby jste každou fotografii prožili a uchovali si tak především ty hřejivé chvilky, které si s nimi můžete připomenout. Možná tak nevzniknou prvotřídní fotografie do světoznámých časopisů (které jsou beztak akorát nic neříkajícím snímkem v moři ostatních), ale mohly by vzniknout krásné a originální kusy, které mají hodnotu především pro Vás samotné. Já osobně mám takových ohříváčků několik.

-tato fotografie byla pořízena na rodinné dovolené. Připomíná mi šumění moře, vůni borovic, vyhřátou podlahu na terase, kde jsme s rodinou seděli a každý večer koukali, jak je slunce požíráno horami. Popíjeli jsme čaj nebo limonádu a povídali si o všem možném do doby, než nás zahnala hladovějící komáří havěť.

-tato fotografie byla pořízena z rozhledny z okolí Jeseníků, kde to absolutně miluju. Bylo to naše pár denní odpočinutí s mým přítelem a rodinou. Myslím, že jsem se během této procházky i stihla trochu opálit, protože jinak jsem skoro celé prázdniny seděla akorát někde zalezlá a učila se na zkoušky. 

-toto je takový menší unikát, protože byl zachycen za jízdy z motorky a není rozmazaný ani nijak zvlášť nakřivo. Strašně mě baví si jenom tak pomaloučku jezdit zapadlou krajinou a malými vesničkami, kde žije 5 obyvatel a cestou míjet jen balíky sena.

-bojím se bouřek a proto takovéto fotografie vznikají vždy s jistým sebezapřením. Samozřejmě bych nevylezla ven a proto si vždy akorát otevřu střešní okno, vylezu na stůl a nechávám si radši téct potůčky déšťové vody po zdi a po stole, což vlastně můžu praktivovat jen za určitých podmínek, protože pokud by vznikl v mém pokoji průvan, obávala bych se kulového blesku a nejpřednějším faktorem hlavně zůstává, odkud bouřka přichází. Ono se taky stává, že to všude blýská a hřmí, ale zrovna z mého okna je výhled na blankytně modrou letní oblohu.

Doufám, že jsem alespoň trochu mohla pomoct a být tak třeba další novou informací, která Vám ve focení krajin pomůže