Když jsem před lety začínala s korálkama, ani ve snu mě nenapadlo, že mě jednou bude táhnout klasické zlatnictví. Sice jsem byla docela zdatná v ruční práci, ale klasické řemeslo? To ne.

Postupem času, když jsem si prošla korálkováním, drátkováním, došla sem až k úžasné technice Chainmaille - kroužkování. Vyráběla jsem náušničky, náhrdelníky, od těch jednodušších až po složité. Ale chtěla jsem víc, klasické kroužkování mě až příliš omezovalo.

Jednoho krásného dne jsem objevila Frapeho kurzy a byla jsem lapena. V jeho dílně jsem ušmudlala svůj první prstýnek a byla a něj hrozně pyšná.

Dnes už mnohem kritičtějším okem vidím jak moc je křivý :) Ale kurz mi dal docela hodně, zjistila jsem si jak se řeže, piluje, pájí, zasazuje kámen. A líbilo se mi to, moc!

Z nedostatku peněz jsem zlatničinu uložila k ledu asi na rok a postupně si nakupovala věci pro začátek opravdu nezbytné. A že to lezlo do peněz. Ale po pár položkách do zas tolik nebolelo :)

Když už dorazil i balíček s mědí, pustila jsem se do toho. A ejhle. Tolik zničeného materiálu, tolik pokusů a vztekání. Nějak to nešlo jako na kurzu. Pájení mě neposlouchalo, lůžka jsem měla křivá, dělala jsem základní chyby.

Když jsem odpromovala, měla jsem dost času a začala pokukovat po tom jak se zlepšit a zjistila, že z knížek se prostě ty nejdůležitější věci nenaučím. Hledala jsem na internetu a narazila na Zlatnické učiliště v Praze. Odhodlala jsem se a zavolala panu řediteli, který k mému překvapení byl více než vstřícný. Dal mi nabídku hned několika možností - navštěvovat učiliště denně, dálkově nebo jen docházet do dílen a učit se řemeslu ve formě jakýchsi kurzů. No a vzhledem k tomu, že jsem již začala pracovat a z Prahy nejsem, bylo to to pravé :)

Když jsem dorazila na informační schůzku, mistrová mi ukázala, co vše a jak postupně bych se měla učit. A pěkně od začátku. Každý den vždy něco nového.

Brzy dodám fotografie, co jsem postupně v dílnách učiliště tvořila.

W.

15.11.2012

Tak mám za sebou další návštěvu zlatnických dílen, tentokrát delší než  jindy. Za stolem jsem si poseděla od rána až do pěti hodin odpoledne a byla to dlouhá šichta.

Tentokrát jsem měla za úkol vytvoření plastiky do čtverce dle svého návodu.  Že mě tento úkol bude čekat jsem věděla, protože v dílnách mají nástěnku s dalšíma návrhama od učňů. A velice jsem se toho děsila. Vlastně se děsím pokaždé, když vím, co mě bude čekat, že netuším jak to zvládnu, ale zvláštní je, že jakmile dostanu do rukou kov a míry, už jde vše samo a ukáže se, že to vlastně není tak těžký a skvěle zužitkovávám zkušenosti z předešlých hodin. Jsem moc ráda, že jsem si oddřela ty základy jako je řezání, pilování nebo pájení, najednou zjištuji, že mě to poslouchá. To je skvělá změna!

Ták a teď ona plastika. Jak to zní, mělo to být plastické, tudíž na řadu přišly čakany a vytloukače a hrozně mi to bavilo.  Škoda jen, že investice je to zatím pro mě moc velká, tak třeba časem, zatím si budu s nima hrát v dílnách.

Zvolila jsem si přírodní motiv, páč tam se ztratí ty nerovnosti a můžu tvrdit, že je to schválně :) A takhle to dopadlo:

Fotografie jsou značně dokumentární - foceno mobilem, omluvte tedy kvalitu :)

W.