Celoživotní kreslení jsem utla rok po nástupu na vysokou školu. Zda to bylo zklamáním, že škola se tváří umělecky a je technická nebo tím, že deskriptiva a matematika jsou to nejdůležitější, co člověk můusí dělat. Apely, že bych se k tomu měla vráti, jsem přecházela lhostejností a argumentací nedostatku času.

Vymanění se ze světa plného barevných vůní mělo své následky a léčba byla postupná.

Změna byla nevtíravá a nenásilná, brouzdáním na googlu jsem našla ve své blízkosti kurzy grafiky.

První hodina mne překvapila mile a já našla své skryté radosti.

S každou lichou sobotou se těším na odpoledne plné plechů a dřev, kovových nástrojů a grafických barev.

Z každého svého dílka jsem překvapená i tím, jak se člověk ponoří, dívá se na to co se mu loupe pod rukama a každý výsledek je dalším článkem, jak postupovat příště :-)