Na to se právě ptám sama sebe. Můj první kousek prodaný na Fleru se jmenuje Jahody s mátou. Že bych si tedy uvařila mátový čaj? A poslala Marušku k Dvanácti měsíčkům pro jahody? Vlastně bych se obešla bez Marušky, v každém obchodě jsou přece jahody k mání i na konci září, ale ty já nechci. Mám ráda to, co je autentické, co uzrálo teď a tady… Takže bez jahod…

Jen si ten set ještě jednou pořádně prohlédnu (na fotce už to nikdy nebude takové…) a umiňuju si, že na něj nikdy nezapomenu. Všechno, co je poprvé, by se přece mělo v paměti zachovat ve zlatém rámečku zvláštnosti. Jenže to tak nebývá, čas plyne a my se měníme. Když mi vyšla první knížka (Kdy to bylo? Před osmnácti lety? Tak nějak…), taky jsem si říkala, že na ni nikdy nezapomenu. Nezapomněla jsem, ale když se na ni dnes podívám, musím se dílem usmívat, jak jsem byla naivní, a dílem červenat, jak jsem byla pitomá a neobratná. Bude to tak i s mojí první objednávkou z Fleru? Ještě nevím, to ukáže až čas.

Tak teď ten mátový čaj – škoda, že jsem ten set radši nepojmenovala Jahody se šampaňským… No, už se stalo, na sekt přece může dojít i tak. A aspoň vím, že si názvy svých dalších výtvorů budu muset lépe promýšlet i z tohoto hlediska. Takže hurá! Poprvé je poprvé…