Aby nedošlo k omylu, než se dostanu přímo k věci, chci sdělit toto: Moje víra je vírou v člověka. V sílu lidské mysli. A v přírodní zákony. Nečekejte prosím od následujících řádků návod, jak se setkat s bytostmi z jiných světů či dimenzí.

Mnoho z lidí už ho hledá. Někdo už ho má. A ani to neví. Obrací se na něj ve chvílích, kdy si neví rady. Když potřebuje spřízněnou duši. Když potřebuje dodat odvahu. Někdo si s ním nacvičuje setkání, z kterého má obavy. Může se jmenovat třeba Alík. Ano, jejich pes. Ostatně, je to známá filmová scénka, kdy muž či žena na zkoušku vyznávají lásku svému psovi, jaksi nanečisto, než se odváží to říct vytouženému protějšku. Může to být taky kocour, zlatá rybka, nebo papoušek. Nebo auto. Nebo hračka. Plyšák. Obraz předka na stěně, ke kterému chodíme na poradu. Fotka babičky. Talisman. Pokud se poznáváte, myslím, že je pravý čas najít skutečného Duševního průvodce, kterého chceme, jen pořádně nevíme, kde ho hledat.

Můj Zvířecí duševní průvodce je například Černá Krysa. Je to takové trochu horší já, zlomyslnější, divočejší, odvážnější a drzejší. Říká to, co já bych neřekla. Dělá to, co bych neudělala. Dělá chyby. Spoustu chyb. Stejně jako já. Ale na rozdíl ode mne si z toho nic nedělá. Je taková, jaká jsem si vždycky přála být. A je taková, jaká jsem se vždycky bála, že jsem a nechtěla to. Nebojí se být sama sebou. Nebojí se udělat si nepřátele. Klidně řekne, co si myslí. Občas jedná trochu zbrkle. Je moudrá ale do světa to většinou nevykřikuje. A někdy zase jo, podle nálady J. Nic si nevyčítá. Nehledá chyby na sobě ani na ostatních. Bere všechno, jak to leží a běží. Žije se jí lehce. Zná odpovědi na všechny otázky. I když neodpovídá hned. Někdy ji musím krotit, aby se neutrhla ze řetězu. A díky tomu, posouvá mé hranice tam, kam bych se bez ní neodvážila.

Takže, pokud ho ještě nemáte, proč nezkusit objevit svého Zvířecího duševního průvodce teď? Je to docela zábava.

Připravte si tužku a papír. A najděte si klidné místo, v křesle, na louce, na zahradě, nebo kde chcete, ale měl by tam být klid, soukromí a čas na přemýšlení. Pokud budete míchat večeři a druhou rukou krmit potomka, Zvířecí duševní průvodce se nejspíš neobjeví. Takže bod číslo jedna! Uloupit kousek času jenom pro sebe. Ale skutečně JENOM PRO SEBE.

Zamyslete se. A vzpomeňte si na nějakou situaci, která Vás v poslední době rozhodila. Co Vám vadilo. Kdy jste se na sebe zlobili. Proč jste se na sebe zlobili. Zkuste pocity a emoce pojmenovat, zkuste být trochu detektivy. Co vás na sobě štve? Jste srábotky? Držíte se zpátky, když máte být rázní? Nebo naopak vyletíte jak čertík z krabičky? Jste vzteklí? A pak vás to mrzí? Nejste dost pohotoví? Jste slabí? Jste hádaví a provokatéři? Jste sobci? Nedokážete odpočívat? Závidíte? Máte slabou vůli, nedokážete plnit svá předsevzetí? Jste tlustí , zhroucení, vyhublí nebo oškliví a celkově hrůza? Nebo jste příliš chladní? Nedokážete si hrát? Nedokážete se bavit? Jste suchaři? Ubrečení? Přetvařujete se? Jste pokrytci? Ne? Ani trochu?

Napište to! Napište všechny vlastnosti, které vás na Vás štvou. Všechny svoje emoce, které nemáte rádi a kterých by jste se rádi zbavili. Klidně si u toho představujte, že to píšete o někom jiném. Můj kamarád je…ale ať jsou to Vaše vlastnosti. Ty nejhorší.

A pak taky napište, jací by jste si přáli být. Pěkně do druhého sloupečku. Možná by jste chtěli být sebejistější. Drzejší. Odvážnější. Svobodomyslnější. Nebrat se (a všechno kolem) tak vážně. Třeba byste chtěli dýchat volněji, přestat se se vším stresovat. Napište všechno co by jste si přáli. Chcete tančit? Chcete zpívat? Chcete závodit, prát se, dělat přemety? Nebojte se, nikdo to nebude číst a nikdo po vás nebude chtít, abyste tím stali. Je to jen taková hra. Popusťte uzdu fantazii a představte si, že byste si při narození mohli vybrat svoje vlastnosti. Jaké by byly? Tak je tam napište.

Když se tak usadíte, rozhlédněte se kolem sebe, zmapujte prostředí pro Váš klid a párkrát se zhluboka nadechněte. Zavřete oči a jenom poslouchejte zvuky kolem. Dýchejte zhluboka. Pak přesuňte pozornost k Vašemu tělu. Všimněte si, jak se Vaše tělo dotýká země (křesla). Když se Vám budou v hlavě rojit myšlenky, nesnažte se je zastavit. Jenom si řekněte, že to na chvilku odložíte a pak se k tomu vrátíte. Dovolte si odpočinek. Jen na chvíli, moc Vás to nezdrží. Jak tak budete sedět a poslouchat, myšlenky budou volně plynout.

Jak Vám je? Bolí Vás něco? Pokud ano, zkuste si představit, že to místo uvnitř těla pohladíte. Bolet vás to nejspíš nepřestane, ale možná se Vám podaří pro tuto chvilku svému tělu odpustit, že to bolí. Jen na chvilku berte všechno tak, jak to je a smiřte se s tím a nesnažte se nic měnit. Jenom pro tuhle malou chvíli. Vaší chvíli.

Pak si zkuste představit, že jste v krajině. Je krásná. Cítíte se lehce. Rozhlížíte se kolem. Krajina je nová, ale známá, protože je vaše. Vidíte ji možná poprvé, ale přesto ji znáte. A někde tady je Váš Duševní průvodce. Je to zvíře. Možná skutečné, možná ne. Možná už k Vám přichází. Blíží se k Vám přes louku. Už rozeznáváte, kdo to je? Pomalu je jeho podoba jasnější a jasnější. Jak vypadá?

Pokud k Vám nikdo nepřišel, je možné, že ho budete muset najít vy. Může být ukryt ve stínu, v díře, může na Vás někde čekat, očekávat Vás, až ho najdete a přijdete k němu. Třeba je to panter na skále, zajíc v poli, pták ve větvích. Možná cestou budete míjet víc zvířat, které průvodcem nejsou. Pokud si nebudete jistí, jestli je to on, běžte a hledejte dál. Můžete se pak zase vrátit. Hned nebo později. Výlety do Vaší krajiny můžete dělat kolikrát chcete. Kolikrát budete potřebovat, než ho najdete. A samozřejmě i pak.

Pokud se Vám podaří se napoprvé s průvodcem setkat, vězte, že má všechny vlastnosti napsané na papíře. Prostě je má. Berte ho i s chlupama, prostě takového jaký je. Je Váš. A je vzácná chvíle, že se Vám podařilo ho najít. Je jaký je. Milujte a obdivujte ho, nenáviďte ho a zatracujte, je Váš a je jaký je. A ví to. A nevyčítá to ani sobě ani Vám. Umí si s tím poradit. Je starý a úspěšný a oblíbený i se všemi nemožnými vlastnostmi, které má a je skvělý a obdivuhodný se všemi dobrými vlastnostmi, které by jste si přáli mít i vy. A teď je najednou máte, protože máte i jeho. Můžete se na něj obrátit, když některou jeho vlastnost budete potřebovat využít a on Vám ji může poskytnout. Je Vaší neoddělitelnou součástí. Vždycky tu byl, ale teď už jste ho objevili, viděli jste ho a už na něj nezapomenete.

Asi si pokaždé v situaci, kdy by se Vám hodilo se spolehnout na Duševního průvodce nevzpomenete, že se na něj můžete obrátit. Ale ty situace, kdy si na něj vzpomenete a využijete jeho vlastnosti se budou množit. Když si na něj vzpomenete a budete chtít nějakou jeho vlastnost použít, můžete se spolehnout na to, že vám ji poskytne.

Je to trochu, jako si vzít paruku. Nebo masku. Máte pocit, že jste trochu někdo jiný a snadněji se odpoutáte od zažitých stereotypů. Ve chvíli, kdy používáte vlastnosti průvodce, vystupujete tak trochu jeho jménem. Ale nemusíte to nikomu říkat, je to Vaše malé tajemství.

Děkuji, že jste dočetli až sem a přeji štěstí při hledání Zvířecího duševního průvodce.

MARY.K a Černá Krysa