Už jsem Vám to musela napsat.....
Mám 2,5 letého syna, který je ,, učiněný ,, anděl. Myšleno ironicky. Je to typický kluk, který neposedí, všechno musí dělat se mnou. Něž se otočím, mám zapálenou kuchyň. Jistě chápete, jak náročné je s takovým divochem vyrábět něco tak křehkého, jako jsou šperky.
Vstává někdy, jako napřídklad dneska, třeba už v 5h ráno. Od té chvíle, co otevře oči, mě nenechá v klidu sedět. Únava je pro mě už naprostá banalita. I přesto je dítě úžasný dar. Dává nám toho tolik...Tak třeba dneska, než jsem se stačila otočit, vyrazil mi ve fungl nové jelenici několik děr razidlem do kůže. Dobré ne? Všechny moje šperky létají vzuchem, takže vydrží fakt cokoliv!
Znáte to taky? Napište mi, co nejkurióznějšího se Vám stalo....

