Bylo nebylo... jednou jedno amatérské loutkové divadlo a maminka (ještě před tím, než se jí stala) byla jeho aktivní členkou. Teď si zatím slibuje, že se mezi ně vrátí, hned jak to půjde. Zatím se věnuje péči o rodinu a taky se rozhodla dát průchod svým snům v tomhle obchůdku.

Ale zpět k tomu divadlu. Jak se tedy divadlo dělá? Inu, nejdřív se musíte rozhodnout, co budete hrát. Pak se poperete o to, kdo bude co hrát... ale nééé, role většinou, zcela nedemokraticky, zato rozumně, rozděluje režisér. Samozřejmě můžete zkusit mírně odporovat, že vy se svým hlubokým hlasem přece jen nebudete nejlepší víla, princezna, či husopaska. Režisér, pokud má špetku jemnocitu, vám nejspíše v oprávněných případech vyhoví. Následuje další diskuse o tom, s čím ten kus budete hrát. Rozumějte s jakými loutkami, a že je z čeho vybírat - klasické marionety (to jsou takové ty na špagátku, či drátě) jako je Spejbl a Hurvajs, nebo třeba javajky, což jsou vlastně marionety ovládané zespoda. Pak máme třeba taky manekýny, ty většinou ovládá víc lidí najednou. Že nevíte, co si pod tím představit? Vzpomeňte si třeba na Jů a Hele. Nu a pak existují spousty dalších loutek, ploškové, stínové, z vařečky a nakonéééc samozřejmě jedny z nejoblíbenějších, ne-li vůbec nejoblíbenější a to jsou maňásci. A proč je mají děti nejradši? Protože jsou pohybliví, mohou brát věci do rukou, někdy třeba i do pusy a hlavně bývají taky měkouncí a dají se vzít do postýlky.

Tak, teď už víte, co se bude hrát, kdo to bude hrát a s jakými loutkami. Takže zbývá vymyslet scénu, tedy jestli je potřeba hrad, les, chaloupka a podobně. A pak už jenom zkoušet a zkoušet a zkoušet. Nesmíme taky zapomenout na osvětlovače a zvukaře, bez těch by to nešlo. I když doma je zastoupí maminka nebo tatínek na píšťalku a s baterkou. Ale vůbec ze všeho jsou v divadle nejdůležitější diváci.

A protože tahle maminka teď nemůže courat po nocích na zkoušky v divadle, tak se rozhodla alespoň vyrábět loutky, snad se vám budou líbit. Zatím se může pochlubit třeba šatičkama pro princeznu z jedné pohádky, ve které i sama hrála (pana krále, neb nemá priceznovský hlásek).