Zdravím všechny tvořivé i netvořivé, tvory i netvory! 

Tak nějak mi hráblo a začala jsem šíti maxi kytky (pracovní název, snad se později zmůžu na něco vznešenějšího) podle vlastního návrhu. Už mám na svědomí dvě (!) , takže když jsem tvořila tu druhou, napadlo mě, že bych to zdokumentovala.

Nechci tu vůbec proklamovat, jaká je to dřina a tak, nebo si snad prosit o vaše pochvaly, jen prostě a zkrátka ukázat, jak se to dělá (ale za případné názory budu ráda )... Jo a dřina to tak trochu je :)) Ale ne kdovíjaká.

Tak tedy..

Původní návrh vypadal úplně jinak. Měla jsem v plánu to dokonce nakreslit, ale hodit to do skeneru a další takový ty věci..to je přece děsná práce!!  Navíc mé osmileté vyučování v oblasti výtvarného umění už trochu pozbylo svého lesku a tak vás té patlanice ušetřím.. No nic pokračuju..

Květina měla být pouze na vlasci = vnitřní žilkování a okraj bych zpevnila drátem. Ale ejhle. Poté, co jsem se konečně domořila s pěti, takto udělanými listy, jsem zjistila, že se mi to vůbec, ale vůbec nelíbí!!! To je ta největší hrůza, když člověk něco dělá. S něčim se moří a ve finále je to k ničemu, ale v průběhu vám to prostě nedojde! Použila jsem příliš velký rokajl, takže květina byla ještě více maxi a byl to prostě děs. Navíc ukončujte si drát na náhrdelníku, když pořádně nevíte, jak na to, aby to neškrábalo.

Takže po několika promarněných hodinách letěla kytka do kouta a já šla vymejšlet. Ale asi po pěti minutách vymýšlení bez výsledku jsem usoudila, že je potřeba se vzteku zbavit, uklidnit se, tak jsem si sedla k fleru  což přineslo pouze protažení výrobního procesu.

Dalším krokem byla tedy kytka, náhrdelník jsem měla hotový, "jen" ta kytka. Měla jsem pár nápadů, ale všechny byly velikostně malé, tak letěly do pomyslného koše. Následně jsem se dopracovala téměř k výsledku. Vymyslela jsem kytku z lístků ve tvarů kapiček!

Jenže i toto ztroskotalo. Než jsem přišla na správnou kombinaci velikostí korálků, měla jsem za sebou asi 10 nepovedených pokusů. Načež jsem tedy šla na jistotu - elipsy. A už to jelo  Jedna, druhá, třetí až pátá, sešít, našít, přišít a je to!! Jupí!! Kytka hotova. Ovšem tento popis je vskutku zkrácený, takové demo. Pojďme si pustit plnou verzi  zrodu červené kytky.

Krok první: Vybrat si korálky. Jooo, to může někdy trvat pěkne dlouho!

Krok druhý: Začínám šíti elipsy. Každá má dvě strany, takže se šije první, pak druhá a následně se spojí. Musím jich ušít takhle pět. A ejhle. Ráno zjistím, že mám tři elipsy větší a čtvrtou menší, pátá mi chybí. No bezva. Takže šiju ještě jednu malou - z toho budou náušnice. A další dvě velké. Pocity: mě asi klepne.

 A mám jich pět. Hurá!! Náušnice taky hotové, pro lepší parádu jsem doprostřed našila korálky. Teď přichází na řadu, podle mě, ta nejhorší práce. Takové ty kosmetické úpravy - sešití, našití středu a pásků pro uchycení. A tak si jdu uklidnit nervy "mechanickou prací" - šití spirály.

Krok čtvrtý - spirála: Jeden by neřek, jak dlouho to trvá, to si piště. Takový tři a více hodin. Pro jistotu to neměřím, to by se někdo nedoplatil 

Krok pátý - kosmetika a tak: Takže nejprve sešít. Jeden k jednomu.  

Krok šestý - střed: Pak našiji střed. Jenže ejhle, to mi trvá víc jak půl hodiny, protože se vůbec nemůžu rozhodnout, co do středu. Takže metoda pokus/omyl. 

Krok sedmý (už?!): No a teď "držáky". Nejdříve je samo musím ušít, přišiju pak na kytku a pak sešiji kolem spirály.

No a je téměř hotovo!! Teď jen hodit tam zapínání, háčky a tak. A jde to na fler. A je to tu .

Omluvte ty fotky, jsou děsný, já vim.

A pochopte, že je to můj nápad a ačkoliv to tady mám takhle zdokumentovaný, neznamená to, že to může prodávat každej, prostě jak jen se tomu říká, duševní vlastnictví. Tak se na mě za to nezlobte..

A na závěr: moje balzámy na nervy při tvoření:

Mike Oldfield - Tubular Bells III - Písně The Top of the Morning, Man in the Rain, Far above the Clouds

kompletní Coldplayové

Soundtrack Amélie z Mon(t?)martru 

Mika - The Boy Who Knew Too Much

Majte sa!!