Výroba pera je fascinující proces, který může skončit zrozením krásného pera, nebo také kopou zmaru a zničeného materiálu. Právě na tuto druhou kategorii výsledků jsem cosi jako expert, ovšem občas se zadaří a sem tam se nějaký výrobek může vydávat za povedené dílo. Podívejte se, jak takové pero může vznikat.
Na počátku stojí výběr materiálů a komponent. Jako základ těla pera jsem vybral pěkný kousek polyesterové pryskyřice "Deep dive" - jedná se o materiál určený přímo pro výrobu per. Dramatický efekt prolínající se modré a smetanové barvy bude doplňovat materiál černé barvy, rovněž polyesterová pryskyřice. Páteří pera je komerčně dostupný hrot a pouzdro renomované firmy Mutschler s konvertorem Schmidt.
Materiál se dodává ve štědrém průměru 25 mm, nejprve musím tyčku redukovat na průměr pod 20 mm, abych mohl posléze použít pro upnutí přesné kleštinové sklíčidlo. Nejdříve tyčku upnu do čtyřčelisťového sklíčidla a navrtám si otvor pro použití otočného hrotu...
... a pak už jen redukujeme průměr. V nižších vrstvách materiálu už se objevuje libý efekt prolínání obou použitých barev.
A takto pak vypadají dva kousky materiálu zamýšlené pro tělo a víčko pera:
Jako první přijde na řadu tělo pera. Celá část se nejprve naskrz provrtá...
... a poté se vyříznou na obou stranách závity vhodných rozměrů.
Máme tedy jakousi trubku, kterou je potřeba na obou koncích vhodně uzavřít. Na to poslouží právě černá pryskyřice. Vytočíme si a ozávitujeme jakési "zátky".
Na fotce níže je zobrazeno tělo pera a obě připravovaná zakončení. Díl vpravo nahoře je již finální, druhá "zátka" dole je teprve v procesu výroby. Není totiž tvořena celistvým kusem pryskyřice - z té je jen kroužek našroubovaný na masivu zátky. Samotná zátka je z odolného plastu delrinu, do kterého se oproti pryskyřici lépe řežou závity. Z jedné strany bude závit určený pro zašroubování do těla pera, na druhé straně bude závit pro víčko. Kroužek z pryskyřice by sice mohl být z také delrinu, ale delrin se nedá vyleštit tak jako polyester a tělo pera by tak nevypadalo hezky.
A po vyříznutí druhé závitu je i druhé zakončení těla hotové. Díl je ještě doplňen mosaznou vložkou, do které je možno zašroubovat držátko samotného hrotu.
Celé pero si tak mohu poprvé sestavit.
Jak je vidět, něco málo ještě přece jen chybí - ale v zásadě je výrobek na dobré cestě. Teď je úkol jasný: odebrat z tohoto polotovaru všechno to, co není pero. Celá sestava dílů se zašroubuje do dočasného držáku z delrinu, který se následně upne do kleštinového sklíčidla:
Polyester se sice soustruží celkem přijemně, ale je potřeba ostrý nástroj a jen mělký řez. Po vytvarování následuje únavný maraton broušení a kontroly výsledného povrchu materiálu (bez obrazové dokumentace
). Poté je ale tělo připraveno na finální leštění a hlavně osazení víčkem.
Korpus víčka je připraven podobně jako tělo: naskrz provrtán a na obou stranách vyříznut závit. Jeden závit bude sloužit pro našroubování na tělo, do druhé se zapustí zátka podobně jako u těla. Navíc ale bude zátka držet i klips umístěný na přechodu mezi hlavní, modro-bílou částí a černým zakončením. Zátka začíná svůj život jako váleček pryskyřice:
Do něj se navrtá mělký otvor a vyřízne jemný závit. Do závitu se našroubuje další delrinový insert, který pak bude toto zakončení spojovat s hlavní částí víčka. Důvodem pro použití insertu je opět slabá schopnost pryskyříce přijímat vnější závit, obzvláště jemný závit použitý zde (na fotkách málem není ani vidět):
Víčko je pak téměř kompletní:
Opět je potřeba tento polotovat vytvarovat do zamýšlené podoby a zušlechtit povrch broušením:
Ještě před finálním broušením přichází na řadu nepříjemný úkol - je nutné zapustit do víčka klips. Nejprve sejmu šroubovací zakončení a vykroužím v hlavní části víčka prostor se správným průměrem a hloubkou pro klips:
V příhodném místě je pak nutno pomocí malých pilníčků odstranit část stěny tohoto prostoru tak, aby klips mohl zevnitř pera "vyčuhovat" ven. Tato operace je náročná na čas a nervy až tak, že se mi po úspěšném dokončení rozklepaly ruce a fotografie průchodu byla rozmazaná. Takto tedy vypadá víčko i s klipsem a zátkou:
Klips se opět sejme a následuje leštění na kotoučích:
A tím je celý proces v zásadě ukončen. Pohodovým tempem mi výroba zabrala celkem asi 2 týdny, kolik čistého času však v peru je, to nevím. Focení "do katalogu" je mou poslední útrapou - výsledek bude nejspíše nutno předělat. To je ale lepší varianta, než předělávat pero
Ručně dělaným perům třikrát zdar, zdar, zdar!
