Už během těhotenství jsem se moc těšila mimo jiné na to, jak si od narození budu všechno pěkně dokumentovat, udělám si spoustu krásných fotek miminka..

První zkušenost byla od představ naprosto odlišná: ano, stihli jsme bliknout několik fotek v porodnici,

pár fotek při opouštění porodnice,

a to bylo na dlouhou dobu vše :)  Nejen focení, ale spoustu jiných záležitostí, které jsem si plánovala, nějak neklaplo. Šestinedělím sem se propotácela mezi kojením, přebalováním, lehkými zdřímnutími a sem tam jsem se i umyla a najedla :))

Uběhly tři měsíce a pomalu se vracíme do normálnějšího stavu vědomí i k běžným činnostem, takže se dostáváme i k pokusu o focení. Máme (už dlouho) připravených několik kousků, které bychom chtěly na Lily prezentovat.

Takže konečně jdeme na to! Je třeba si najít tu správnou chvilku, aby miminko bylo ochotné spolupracovat. Zatímco  spinká,  připravím  všechno potřebné a po probuzení přebalíme, nakojíme, odgrcáme a jakmile jsou uspokojeny všechny její potřeby, šup jí na hlavu čepičku  a do lehátka s ní.  Potřebuju k ruce dva pomocníky, ti už jsou samozřejmě připravení a čekají. :) Jeden člověk přidržuje pozadí, druhý udržuje pozornost  a dobrou náladu miminka, protože na tom celá věc stojí a padá. Tento člen týmu má nejnáročnější úkol. zatímco já poskakuju s okem na hledáčku a ostřím z různých úhlů, tento "Bavič" si zpočátku s miminkem povídá, nabízí hračky, ale situace graduje a posléze už skáče, tancuje,  tleská a jódluje. Po chvíli padá vyčerpáním, vymění se s tím, co drží pozadí, protože toho bolí jen ruce. V momentě, kdy Lily otočí koutky pusinky dolů, je jasné, že jsme skončili, a to i v případě, že mi zrovna dýchla za krk Můza...miminko má přednost a šup mamince do náruče :)

Tak zase příště...

A takto to dopadlo: