To, že fotografie zboží je při internetovém prodeji (skoro) to nejdůležitější už je všeobecně známo. Existují desítky návodů jak na to.

Jak se ale cítí lovec, fotograf - amatér v terénu?

Několikrát jsem zahlédla při práci profesionální fotografy a obdivuji jejich zaujetí, které je úplně odřízne od okolního dění. Je jim jedno, že se zastaví uprostřed silnice nebo rušné cesty a prostě fotí.

S podobnou myšlenkou a předsevzetím jsem se vydala fotit i já.

Do blízkého parku jsem vyrazila s velkou taškou plnou zboží, foťákem a dítětem na kole. Počasí mi přálo, sluníčko svítilo možná až moc, takže pozor na ostré stíny.

Našla jsem si volnou lavičku a rozložila polštářky - želvičky na trávu. (Pejskům vstup zakázán, takže bez obav)

Sluníčko zašlo, super, fotím. "Mamí, pěkný" dítě projelo kolem rychlostí blesku.
Fotím dál, pěkně ze všech úhlů.....sluníčko vylezlo zpoza mraku, tak foťák odkládám a sluním se. Želvy se sluní se mnou.

                                       

Kolem prochází maminka s kočárkem, prima, třeba nakoukne a něco se jí zalíbí (občas se zadaří). Maminka po mě ale jen hodí okem a zrychlí. Hmm, tak nic.

Sluníčko se schovává za další minimráček, beru tedy foťák a fotím další várku. Prochází kolem nějací lidé...moc si jich nevšímám....žlutou želvu trochu doprava a tu modrou natočit z druhé strany.....Dítě projíždí kolem a informuje mě, že jde pan policista a opět mizí v nedohlednu. Informaci zaznamenávám jen na půl ucha, protože jsem právě našla ten správný úhel a pomalu se vrací sluníčko. Tak pauza.

Za zatáčkou se objevuje pan policista. Pomalu prochází kolem mě, pak se zastavuje a vrací se ke mě. Teprve když vidí v mé ruce foťák usměje se, otočí se a pokračuje v pochůzce.

Aha, no teď to dává smysl. Já nejsem blázen a nepasu želvy, jsem jen fotograf amatér.