Fler BLOG | Fearn / Jak se rodí malované šátky...

Jak vznikají moje malované hedvábné šátky? Vyrábím je už dlouho a spousta věcí mi přijde jako samozřejmost, ale nedávno jsem se rozhodla celý postup zdokumentovat. Ať už pro ty, kteří třeba s malováním na hedvábí začínají, zajímají je různé postupy ostatních a třeba v tom mém najdou něco, co jim pomůže, nebo jen pro ty, co jsou zvědaví, jak a kde se moje zboží rodí.

Jako první věc by samozřejmě měl přijít nápad a taky to tak někdy bývá, ale v mém případě je možná lepší počkat:) Nejdřív totiž přije na řadu barvení.

Připravím si hedvábné polotovary, provázek, sklenici, nějakou špejli, lžíci nebo cokoliv, čím zamíchám barvu a samozřejmě barvy. Používám obyčejné barvy na bavlnu. I když mi jednou v obchodě s výtvarnými potřebami tvrdili, že taková barva na hedvábí nechytá, není to pravda. Barva chytá velice dobře a taky dobře drží:) Když jsem začínala, barvila jsem celý šátek klasickými barvami na hedvábí, ale nikdy to nakonec nevypadalo tak, jak jsem si představovala. Navíc už po nich látka nebyla tak jemná.

Do sklenice si nasypu barvu, sůl a v rychlovarné konvici si uvařím vodu. Vodu naliju do sklenice, promíchám barvu a jde se na barvení. Pokud člověk barví bavlnu, většinou barvenou věc přímo vaří v hrnci, u hedvábí mi ale vždy stačilo namočit ho v horké obarvené vodě. Navíc se jedná o podkladovou barvu a tu chci většinou jen světlou, takže si tímto ušetřím spoustu práce a sytost barvy si můžu pohodlně kontrolovat.

Pokud je na šátku nějaká cedulka, opatrně jí odstraním. Někdy šátek před barvením vyperu, někdy ne. Když je šátek suchý, barva lépe vzlíná a výsledek vypadá jinak, než když namočíme do barvy mokrý šátek. Většinou šátek barvím tak, aby uprostřed vznikl kruh jedné barvy a zbytek měl jinou barvu. Na fotce dole barvím nejdřív ten "zbytek".

Když už mám rozmíchanou barvu, většinou šátků nabarvím víc a pak je různě zkombinuju s jinými barvami. Když jsou nabarvené, dám je uschnout a po usušení omotám provázkem. Tady zase záleží na spoustě okolností. Pokud chceme na šátku více bílé, omotáme větší kus nebo šátek namočíme a barva se nebude vsakovat i pod provázek. Na šátcích na obrázku jsou omotané jen kousky a navíc nasucho, takže by měl vzniknout jen takový "střapatý" barevný přechod.

Namočím do barvy a hlídám si, kam až barva vzlíná. Šátek musím celou dobu držet, protože když ho o sklenici opřu, nasákne celý. Ta "celá doba" je ale asi jen půl minuty, záleží na tom, jak sytou barvu chci.

Potom šátek opatrně opláchnu, rozvážu a vyperu (přidám fixativ). A ještě mokrý napnu do rámu.

Rámy z obchodu se mi moc neosvědčily a připínání napínáčky také ne. Mám proto na každý rozměr šátku jiný, doma vyrobený rám. Mnohem lépe se s ním manipuluje, lépe se otáčí, dá se opřít o zeď atd... a šátek v něm drží pomocí gumiček a žabek na záclony. Žabky na rozdíl od napínáčků nedělají v hedvábí dírky (některé žabky mají ostré zoubky - ty se by se raději měly zbrousit) a šátek je navíc napnutý rovnoměrně.

Tady už je čas na ten nápad, pokud nepřišel dřív:) Při batice totiž člověk nikdy neví, jak to nakonec dopadne a tady už se dá nápad přizpůsobit konečnému výsledku. Někdy šátky barvím přímo pro už vymyšlený motiv, dost často to ale v této fázi změním, protože ne vše třeba vyjde jak jsem chtěla nebo mě napadne něco, co se podle mě hodí na podklad líp a pro původní motiv nabarvím jiný šátek.

Fantomový fix (tj. fix na předkreslení, který po pár hodinách sám zmizí nebo se dá vyprat ve vodě) jsem dřív vůbec nepoužívala a kreslila rovnou konturou na šátek. Takhle je to ale přece jen lepší - když člověk kreslí konturou, těžko opravuje případné chyby:)

U některých šátků dělám něco jako další vrstvu podkladu - první část kresby obtáhnu průhlednou konturou.

Připravím si barvy na hedvábí, štětec, něco, kde budu barvy míchat (většinou používám obal od Tofifee:), hodně toaleťáku a dvě sklenice vody. Proč ten toaleťák a dvě sklenice? Kvůli případným chybám. Dřív nebo později se každému stane, že barva někde prosákne - třeba není dostatečně silná a zaschlá kontura nebo se člověk dotkne štětcem někde, kde nechtěl. Pak je potřeba rychlý zásah - štětec se nejdřív vypere v jedné sklenici a z druhé sklenice se do něj nabere čistá voda. Místo se navlhčí čistou vodou. Pak se vezme chomáč toaleťáku a voda se z šátku vysaje. V případě potřeby se postup opakuje, dokud není šátek zase suchý a čistý. Barvy na hedvábí ale zasychají dost ochotně, takže co člověk nestihne během minuty či dvou, už nezachrání. Pak už je jen možnost zachránit to přizpůsobením motivu:) Popravdě - právě díky chybám takhle vzniklo plno zajímavých věcí, které by člověka jinak ani nenapadly:) Ale i tak je lepší se tomu vyhýbat:)

Pokud vznikla chyba vinou příliš slabé kontury, místo opravím a počkám, až zaschne. U barvení hedvábí se člověk celkem hodně načeká, ale spěchat se moc nevyplácí:)

Pak už vybarvuju motiv. (Mimochodem toaleťák se celou dobu malování používá i na osušení štětce nebo otření hrotu s konturou, což je potřeba dělat celkem často.)

Po vybarvení se opět čeká - až zaschne barva. Při barvení malých ploch ale schne celkem rychle. Po té se šátek přežehlí, čímž se barvy na hedvábí zafixují. A šátek se pořádně vypere. Je totiž potřeba odstranit bezbarvou konturu, která se ve vodě rozpouští. V mém případě cílem bylo, aby část větviček byla slabší a vypadala více v pozadí. Jestli se to podařilo, posuďte sami:)

Po vyprání šátek napnu do rámu a počkám, až uschne. Následuje hlavní motiv.

Ten už maluji barevnými konturami. Dříve jsem neměla tušení o existenci hrotů Marabu, teď už si to bez nich nedokážu představit. A není pravda, že se dají použít jen na kontury Marabu. Já je používám i na tubičky s odstíny, které Marabu asi ani nevyrábí. Ideální jsou pro mě průměry 0,7 mm a 0,4 mm. Průměr 0,3 mm už je příliš slabý, sice to vypadá hezky, ale při vybarvování barva prosakuje. Průměr 0,4 mm používám hlavně při otevření nové tuby, kdy se barva ještě sama tlačí ven a při menším průměru hrotu se tedy dá lépe kontrolovat její množství.