Na počátku všeho je vždycky skica. Trochu ušmudlaná, ale to vůbec nevadí, protože skicu si kreslím "bokem" na zvláštní papír a na akvarelový papír ji potom teprve překresluji (nebo lépe řečeno "přenáším", nekreslím ji znova, br). Na něm potom zůstanou jen čisté, ne moc viditelné linie. Teď stačí rozmíchat moje oblíbené akvarelové barvy a hurá na to!

Tady už si začínám hrát s barvičkami. Není-li obrázek nějakým způsobem atypický, vždycky jako první tvořím pozadí a pomalu se propracovávám dopředu. Navzdory tomu, že vypadá nejjednodušeji, dá mi vždycky nejvíc zabrat :) Textura, kterou jsem tady použila, vznikla díky technice dry-brush - kdy se paradoxně akvarelem maluje skoro bez vody. Žabka je tady ještě pěkně upatlaná, protože se mi při malování pozadí nikdy nepodaří uhlídat, aby mi barva nezasáhla do objektů v popředí. Ve výsledku to ale znát nebude, protože přebytečnou barvu z papíru částečně vyškrábu tuhým štětcem, částečně přemaluju.

Ten škaredý světlý flek pod žabou se později změní v dřevo - taky napovídá, jakým způsobem maluju - pomocí spousty navzájem se překrývajících vrstev. Tahle je první :)

Dřevo je dokonáno. Opět namalováno pomocí dry-brushe, aby pěkně zapadalo do pozadí (navíc také proto, že touhle technikou se dřevo maluje vlastně samo ;-)). Aby ladilo s pozadím a příliš nerušilo, přechází taky na koncích do fialova a do zelena. Žabce přibyla křídla, což je anatomická výbava každé pořádné žáby. Neříkejte, že jste si nikdy nevšimli ;-) 

Protože jsem chtěla, aby křidýlka vypadala jemně a průsvitně, musela jsem pracovat malým štetečkem a hodně naředěnými barvami - a opět jsem použila stejné barvy, jako na pozadí (snad kromě žluté, která měla křídlům dodat trochu záře). Teď přichází nejzajímavější část, a to malování samotné žabky. Už není tak upatlaná od fialové, protože jsem pomocí "scrubberu" (nebo hezky česky "škrabátka", či jak by se to dalo přeložit) přebytečnou barvu odstranila. Scrubber je užitečná pomůcka pro každého akvarelistu, je to štětec se spoustou krátkých tuhých štětin, který stačí namočit a můžete opravovat chyby, vytvářet odlesky a já nevím co ještě. Jen si musíte být jistí, že přitom nevyškrábete do papíru díru ;-)

Ty šedé tečky, které má žaba různě po těle, to je maskovací kapalina, díky které bude žabiččina kůže nakonec vypadat leskle.

A takhle vypadá  hotová žabka. Vidíte, po žádném ušmudlání ani památky. Protože pozadí má trochu utlumené barvy (což byl ostatně záměr), mohla jsem se na žabce vyřádit. Textura kůže je naznačená pomocí drobných teček malým štětcem. Lesk jí potom dodává odstraněná maskovací kapalina, a také několik doteků bílého kvaše - hlavně na bříšku. 

Na závěr samozřejmě nesmí chybět podpis :) 

Takhle tedy vypadá velice rychlý průřez průběhem mojí tvorby. Doufám, že se vám líbil a příště třeba zas někdy nashledanou - třeba u podrobnější popisu toho, kolik vrstev barvy musím na obrázek vlastně naplácat, aby začal vypadat k světu.