Tentokrát letem světem, jak se maluje černá labuť, která dostala oficiální název Cygnus (podle přání klienta). Sama pro sebe jsem si ji ovšem pokřtila na Modrou husu :)

Na začátku všeho je, ano správně, vždycky skica. Jednalo o (pro mě) netypicky velký rozměr  -60 x 40 cm, takže jsem výjimečně skicovala na balicí papír místo svého oblíbeného papíru do tiskárny. I přes velikost obrázku jsem byla se skicou hotová poměrně rychle, protože jsem se moudře neobtěžovala s většinou detailů, se kterými jsem potom bojovala v malbě.

(Na skice je pěkně znát, jak nekvalitně proužkovaně skenuje můj starý skener :))

Po prvním nezdařeném pokusu (a mnoha kletbách) jsem se poučila a uspěla lépe. Pokud jste už narazili na některý z mých blogů nebo přímo na mou galerii, tak asi víte, že tvořím převážně akvarelem. Proto byl pro mě tento obrázek docela výzvou, protože akvarel není známý jako technika, kterou se dobře tvoří souvislé tmavé plochy :) Nicméně papír ustál nezvyklé množství i pigmentu a tudíž jsem se mohla už s klidnější myslí pustit do detailnější tvorby pírek na pozadí. Labuť samotná však zatím maskovala jako stará známá a zůstávala smutně bílá :)

Protože jsem byla s výsledkem zatím docela spokojená, odhodlávala jsem se k malbě labuti samotné trošku s obavami, že ji zvrtám - nakonec jsem se do toho ale vrhla po hlavě :) Jako první jsem vytvořila zobák a oko, na které jsem si musela rozmíchat zcela odlišnou paletu barev - jediná barva, která se vyskytuje i na labuti i na zobáku a slouží jako takové malé "pojítko", je fialová.

Poté přišla na řadu samotná hlava - podmalba modrou cerulean a stínování především pařížskou a delftskou modří, pruskou zelení a indigem - těchto barev jsem se držela vlastně po celé dobu malby, střídal se občas jen počet vrstev, které jsem použila.

Co říci k dalšímu kroku? Pokračuju v malbě peří pomocí milionu malých čárek a říkám si, jaký to nejsem blázen a do čeho jsem se to pustila a že to asi v životě nedomaluju :D

Se skřípěním zubů jsem dokončila hlavu a opustily mě na nějakou dobu pro veškerou malbu (i skenování) síly.

V tomhle stavu ležela labuť smutná a opuštěná asi čtrnáct dní, až nakonec se ve mně hnulo svědomí a obraz jsem se rozhodla dokončit. Můj postup byl stále stejný - vrstvit spoustu čárek postupně ztmavujících se odstínů modré :) Naštěstí větší část krku se ztrácí ve tmě a tudíž jsem mohla vzít široký štětec a příliš se s tím nepárat.

Nejhorší práce přišla až když byl obraz hotový. Když nepočítám podpis (který je vždycky extrémně náročný :D), musela jsem obraz naskenovat po šesti částech a nakonec spojit ve Photoshopu.

Myslím ale, že výsledek za to tentokrát docela stojí :)

Nashledanou zase někdy u dalšího blogu!