Obraz se rodí obdobně jako všechny ostatní rukodělné výrobky. Jen s inspirací je to různé. K obrazu málokdy inspiruje dostupný materiál jako třeba u šperků. Ke každému přichází múza jindy a jinak. Každý má tu svou. V mé hlavě se nejlepší nápady rodí reakcí na slova, slovní spojení, situace či krásy přírody.

Nejprve přijde nápad. Malá jiskřička, náznak, idea budoucí podoby. Tou dobou přichází první vlna shánění materiálu.

Postupně se v hlavě obraz vykresluje lépe a lépe, objevují se menší a menší detaily. Když už je obraz v hlavě dostatečně vykreslen, začíná tvorba. Podle vybraných technik. Náčrt.

Pak podmalba. Latexem. Ačkoli to bude kresba.

Miluju pastelky. Čím je obraz větší, tím je s ním pastelkami více práce. Zároveň ale miluju detaily. Takže vybraná technika nepatřila mezi nejjednodušší a nejrychlejší..

Někdy je obraz hotov rychle, jindy to trvá dny, týdny i měsíce. Někdy přirůstá po malých kouscích, někdy po velkých kusech. Záleží na mnoha a mnoha faktorech. Složitosti, vytíženosti, náladě i chuti.

Padla tmavě žlutá pastelka. Koupila jsem novou. Téměř došla žlutá. Kousíček jí ještě zbyl. Světle modrá vypověděla službu nečekaně chvilku před dokončením. Bez náhrady. Zbyl jen kousek dřeva.

Celek přibýval postupně, celý obraz mi trval skoro půl roku. Pravda, trochu jsem to flákala. Ale na druhou stranu jsem si nechávala záležet na drobounkých detailech.

Pak přijde na řadu dolaďování pozadí. A poslední detaily. Celkové zhodnocení, zda odpovídá představám vytvořeným v mysli. Opravy a úpravy. Až je hotovo.

Říkám jí Gekorka. Má dvě tváře. Jednu půlku z gekona, nevinnou, druhou ještěrčí, kluzkou, nevyzpytatelnou a a potenciálně zákeřnou. Formát patří k menším, je to jen A3. Barva papíru cca slonovinová...