Náročně. Ale je to sranda!

Letos v létě jsem strávila měsíc na cestách – byla jsem vyslána na služební cestu po Skandinávii a Pobaltí. To znamenalo hodiny a hodiny strávené v autě. Už před odjezdem jsem věděla, že část cesty strávím za volantem, část sledováním okolí a hledání vhodných lokalit, ale také že bude spousta času, kdy budu jen tak sedět v autě. Bylo mi jasné, že bych většinu toho času prospala. To by ale byla škoda! Přišla bych o tolik nádherných výhledů...

Ten volný čas jsem chtěla nějak plodně využít. Budu přeci tvořit! To se ale snad řekne. Když je člověk doma a má všechno po ruce, je to jednoduché. Když chcete tvořit na cestách, je třeba trochu plánovat dopředu. Je třeba si rozmyslet, co vlastně chcete vyrábět, a co všechno na to budete potřebovat.

Naše auto bylo nacpané skoro k prasknutí - trochu oblečení, vybavení do terénu, spacáky, karimatky, stan, jídlo na měsíc a vybavení na práci spolu s autochladničkou zaberou hodně místa. V praxi to vypadalo tak, že jsme s kolegyní měly plný kufr i zadní sedačky. Tvoření se mi tam ale vejít prostě muselo! Měsíc bych bez toho asi nevydržela :-) Musela jsem se tak sbalit dosti úsporně. Začla jsem provizorním jehelníčkem a předem uplstěnými kuličkami a také korálkové směsi jsem si namíchala před cestou.

Už předem mi bylo jasné, že plstit za jízdy moc nepůjde. Taky jsem toho moc nebrala - jen prasátko, které jsem slíbila v průběhu cesty dodělat. A jediná doba, kdy jsem se k plstění vůbec dostala, bylo cestou na trajekt do Švédska. V Německu jsme musely 2,5 hodiny čekat v koloně ... Tak jsem alespoň pokročila s prací.

A pak už zbývalo jen tvořit za jízdy, na sedadle spolujezdce.

A jak to prakticky vypadalo? Krabičku se všmi nezbytnostmi jsem měla u nohou a na klíně tácek (víčko krabičky) s korálky. Korálky jsem si občas odložila palubní desku, ale není to příliš bezpečné místo :)

Zatím to zní celkem pohodově, že? ALE! Jakmile se auto rozjede, začíná ten opravdový adrenalin! Auto se i na rovné silnici houpe, natož když musí řidič prudčeji zabrzdit. To je teprve jízda! Korálky začnou utíkat z tácku pryč :) Když máte korálky v ruce, nebo na nohou, každé zhoupnutí auta vnímáte mnohonásobně intenzivněji než normálně. Samozřejmě se mi několikrát stalo, že se korálky rozsypaly. A na konci cesty vypadala podložka pode mnou nějak takto :-)

Nemohu si ale stěžovat, vybrala jsem si to sama :) Veškeré nepohodlí je vyvážené nádhernými výhledy, někdy i za nehezkého počasí.

Také setkání se soby byla úžasná.

Každá práce pak potřebuje kontrolu kvality. Na ní jsem měla velkého pomocníka - losa Oskara, kterého jsem adoptovala na losí farmě u městečka Överkalix. A protože je to zodpovědný los, kontroloval každou kuličku zvlášť a ze všech úhlů :)

 Ale taková kontrola jednoho vyčerpá. I losa!

Tak si musel trochu odpočinout sám, i se svým bráchou Karlem, aby měl energii na další práci.

A výsledek?

28 dní – 9600 km – 35 kuliček – 3,5 náhrdelníku.

Vím, není to příliš, ale i přes to nepohodlí to rozhodně stálo za to!