... A nebožtík nikde...

Před pár lety jsem navštěvovala jistej server, takovej trochu babinec.

Jako tady, a jako všude jinde, se i tam tvořily party a partičky, pořádaly se srazy, (skoro) všichni jsme si báječně rozuměli a snad bychom jeden pro druhého i dýchali.

Časem jsme mezi sebe přijali jednu takovou Osůbku.

Po pár dnech začala pomaloučku a polehoučku vykládat o tom, co má doma za problémy. Což o to, to my taky, každej z nás si potřeboval ulevit, vypovídat se, nechat se utěšit, že jinde je to némlich to samý, a že bude líp. V tomhle je internet skvělej.

Jenže tahle Osůbka zašla dál. Nebylo to už jen všeobecný Lidi, já mám takový dluhy, já se z toho asi picnu. Přitvrdila.

Byly to konkrétní částky, který musí zaplatit do tehdy a do tehdy, jinak se stane to a to. Umírající maminka, nemocnej tatínek, manžel taky špatnej, děti v pubertě, no prostě děs. Jedno oko nezůstalo suchý.

Ano, tušíte správně - aniž o to Osůbka vysloveně požádala, okamžitě se zvedla obrovská vlna solidarity. Osůbka byla téměř donucena, aby sdělila číslo účtu. Upejpavě, plna zábran , ho sdělila a od té chvíle ... měla vystaráno.

Klidně mě považujte za paranoidní (občas si sama nejsem jista ) nebo za namyšlenou (umím -občas- dobře číst mezi řádky), ale mně v jejích projevech něco hodně nesedělo.

Ryla jsem do milých sponzorů tak dlouho, až se jedna aktivistka obětovala a vydala se na 200 km dlouhou cestu. Vypátrala bydliště.

Doma ale nikoho nenašla.

Nicméně jsme pak o té cestě veřejně debatovali. Po pár dnech jsme si všimli, že se Osůbka odmlčela, že nediskutuje jako jindy, postrádali jsme to její Lidi, děkuju, nikdy vám nezapomenu, co pro nás děláte. Zachraňujete naši rodinu, budeme vám vděčni, budeme se za vás modlit.

Tak se to začalo rozebírat, kde je, co se děje, když tu náhle (asi telepatie či co ) jedna ze sponzorek obdržela sms od údajného Osůbčina manžela.

Psal, že je zrovna ve Švýcarsku a sedí u jejího lůžka. Že měla těžkou autonehodu, že umírá, a že ho poprosila, aby nám napsal.

A co bylo dál?

Několik vytrvalkyň se rozhodlo udělat si cestu do Švýcarska, aby ty dva nešťastníky podpořili.

A co bylo ještě dál?

Sms - Nejezděte. Umřela.

Nebudete tomu věřit, ale už se chystalo vyhlášení sbírky na věnec a někteří ještě důslednější jedinci si chystali černý smuteční šat.

A co bylo ještě dál?

Nic. Prasklo to.

Osůbka smazala veškeré zprávy, jimiž neustále přikrmovala již mírně ochabující vlnu solidarity, smazala blogy, smazala za sebou veškeré stopy a zmizela ve víru internetu, aby jinde, pod jinou totožností a s vypilovanějším příběhem tahala z lidí peníze.

Většinou z takových lidí, kteří si sami prošli peklem a mají pochopení.

Několik z nich si připustilo, že byli za voly.

Ostatní mě mají za hyenu.

Ale mně je to celkem u (_._)

Byla bych jen ráda, abyste si dobře rozmysleli, zda příběh, kterej vám tu někdo předhodil, není jenom slátanina, opsaná odněkud z mailu.

Abyste si prověřovali, komu pomáháte.