Sklo mě vždy přitahovalo. V květnu 2007 jsem doprovázela manžela na sklářský veletrh do Skalice. Tam jsem měla příležitost vidět a vyzkoušet si výrobu vinutých perlí. Na pět minut jsem se směla posadit ke sklářskému kahanu. A těch pět minut stačilo, aby se ze mě stal závislák. Domů jsem se vracela s jedním šišatým korálkem . Nebyl hezký ,ale byl můj. Od té doby se vinutky staly součástí mého života.  

Bez jakéhokoli kurzu jsem rovnýma nohama skočila do vyrábění. Jako správný český kutil jsem si nejprve myslela, že nebude nutné investovat do speciálního vybavení, že to půjde "nějak jinak". Zkoušela jsem sklo tavit obyčejnou letlampou. Šlo to, ale všechny perličky byly šedivé, po zářivých barvách ani památky. Objednání kahanu proto bylo jen otázkou krátkého váhání. Do týdne přišel a já začala s prvními pokusy. Všechny potřebné informace jsem získala z Internetu (hlavně z amerických a německých  stránek), později mi manžel koupil k narozeninám knihu Cindy Jenkins: Making Glass Beads.

Vím, co to je pracovat metodou pokus-omyl, proto se s Vámi ráda o své zkušenosti podělím.

Po roce pouštím své děti do světa. Jak vypadají výsledky mého samostudia, posudťe sami. Ale až v příštích příspěvcích

Lucie