Nic fléráckého človíčka  nepotěší víc, než když jeho výrobek najde svého majitele. A když je to navíc kamarád, který svou radost projeví takovým krásným způsobem, to potom dušička zajásá

ARVAVNAJ | 15.08.2009 - 11:28

Jednoho dne se dva .....rozhodly, že půjdou na houby do lesa.Cestou potkaly ......Kam jdete, ale jdeme do lesa na houby,pojď s námi.Za chvilku potkaly.....Kam jdete, ale jdeme do lesa na houby,pojď s námi. Na rozce stípotkaly vyhřívajícího se bubáka.Kam jdete, ale jdeme do lesa na houby,pojď s námi. Šly a šly a už je bolely nožičky, tak si odpočinuly a za chvilku byly v lese. Radovaly se, skotačily a  houpaly se na větvích. Hledaly houby a najednou ze křoví vykoukli dvě strašidla. Kloboučci nezaváhaly ani chviličku, skočily jim na hlavy a už se jich nepustily. Nene, není pohádky konec.Když se vracely domů se strašidly, na kraji lesa potkaly ježibabu.Ježibaba viděla krásné kloboučky, škemrala a škemrala, aby jí klobouček půjčily.Hodná strašidla klobouček půjčila a šťastná ježibaba šla s nimi domů. A jestli neumřeli, žijí do dnes.

Zazvonil konec a pohádky je zvonec. Nebo je to jinak?