Dyž nám dávali našu jorkšíří slečnu Čikinku ze psí nemocnice dom, tož nás důkladně poučili, co može a co nesmí a co u ní máme kontrolovat. A hlavně nám řekli,že druhý deň ju mosíme dovézt, aby jí eště dali kapačku.

Večer šel venčit synátor a potém podal hlášení: "Eště to néni úplně tuhé, ale už to má hnědú barvu." A ráno sem zaséj podávala hlášení já: "Už je to lepší a barvu to má správnú."

A hneď sem mu připomínala, ať nezapomene,že mosíme na tú kliniku. Ujistíl mě, že ve dvě bude doma jak na koňovi a ať su nachystaná. A tož dyž udeřila druhá hodina, už sem aj s Čikinkú stepovala před barákem. Asi za štvrť hodiny mě zvoníl mobil a synátor oznamoval: "Už budu vyjížďat, čekaj u hlavní silnice."

A tož sem drapla vodítko a pelášila k silnici. Tam sem nejdřív prozkúmala, esli v dosahu Čiki néni neco co by zblajzla a potém sem už vyhlídala naše auto. Enom kútkem oka sem sledovala Čiki, kerá se pěkně usadila u mojéj nohy. A dyž ju to přestalo bavit, nevěřila sem svojím očiskám. Na levéj botě sem měla krásnú čokoládovú zmrzlinu.

Najdřív sem sa chtěla zlobit, ale napadlo mě, že bych to na téj botě mohla ukázat veterinářovi a hneď by věděl jak na tém Čiki je. Ale zaséj by mě s tým mosela klusat za autem,protože synátor by mňa s tým nepustíl do svojého prskoletu.

Eště že kúsek od chodníku rústl keř s velikýma listama. Tož sem tú zmrzlinu setřepala k obrubníku a chystala sa, že si tú botu  jedným listem vypucuju. Enom sem udělala první krok z chodníku a bác! Ležela sem na chodníku rozplesklá jak žaba. Nevěděla sem co sa děje enem sem pořádnně držála vodítko s Čiki. Najednú sem nad sebú uslyšela tenký starostlivý hlásek.

"Teta, co sa vám stalo, že sa odpoledně váláte po chodníku," ptal sa mě takový malý piskoř.

"Nic," zavrčala sem a sbírala sa ze zemi. "A tož co tam děláte?"nedal sa odbyt mojú odpověďú. "No, co asi hlídám psa a čekám na odvoz," odsekla sem mu a třepotala sem odřítú rukú. Aj noha mňa bolela jak čért. Bodéjť né, dyž sem si při pádu odřela nárt.

Ale co bylo hlavní, bota už byla čistá. Jak sem letěla frňákem k zemi, tož sem si ju otřela o nohavicu. Eště že sem měla v tašce papírové kapesníčky a dala gatě do pucu než dojél mladý.

Dyž sem na vetrině držela Čikinku, tož si veterinář všímnul mojéj ruky. Hneď sa ptal, co sa stalo. Dyž sem mu to všecko řekla, tož sa smíl a nabídnul sa, že mě tú ruku ošetří. A ošetříl aj odřítú nohu a ani za to nechtěl třicet korun. Tož myslím, že budu s úrazama chodit na veterinu, abych ušetřila za polatky.