Skoro celé prázdniny sme se ségrú bývaly u stařenky a stařečka v Dubňanoch. A jak bonus sme tam měly aj stařku, našu prastařenku. Věčinu času nás hlídávala ona. A to víte, že takoví rarášci jí nic dobrého neprováďali. A to nemlvím o tem, že sa k nám slézly všecky děcka z celéj ulice. Eště dnes ju vidím, jak stojí na dvoře, zaťatú pěstičku a hrozí: "Vy pagáže jedny,já to řeknu stařečkovi a on vás vytáhá za škuty."

Ale my sme si z teho nic nedělali. Moc dobře sme věděli, že žalovat nebude. A dyž sme udělali nejakú škodu, tož  vyhrožovala,že nám ide balit kufry a pomašírujeme přes les pěšky. Ale jak došel stařeček dom,  hneď spustila: "Víš, Janku, já sem ometala pavučiny a jak už su stará gramlavá, tož sem smetákem drcla do okna a ono sa vysypalo."

Stařeček sa na nás podíval a dycky řekl: "Tož to ty malé pagáže majú štěstí. Já sem myslel, že to udělali oni. Už sem im chtěl balit kufry."

Hneď sme si pěkně sedli na lavičku a slubovali si, že už stařku nikdy zlobit nebudeme. Stařka, jak viděla hodné dětičky, hneď vyšla s talířkem buchet a pohádkovú knížkú pod pažú. No vydržali sme hodní tak přes jednu pohádku.

Najradši sme sedávali na dřevěnéj kadibudce na střeše. Tam sa pěkně vymýšlaly lumpárny. U kadibudky rústla moruša a tak sme při tém zobali moruše a byli  spokojení. Jednú sme taky při válečnéj poradě viděli, jak stařka vyšla ze dveří a míří si to ke kadibudce. Už nevím, keho to napadlo, že ju postrašíme.

Honem sme potichučku vyšupajdili do koruny stromu a čekali, až sa stařka v kadibudce usadí. Na můj povel "teď" sme slézli na střechu a pořádně zadupali, aby sa stařka polekala. Ale co sa stalo, teho sme sa vůbec nenadáli...

Hrozný rachot a tá krásná  dřevěná kadibudka sa sesypala jak domeček z  karet. Né enom domácí, ale aj sůsedi si mysleli, že nastala třetí světová. Já sem sa zachytila haluze a tož sem sa húpala nad tú spúšťú jak opíca a řvala jak Tarzan. "Stařečku, zachraň mňa."

Stařeček nevěděl chudák, co dřív. Esli mňa sdělávat ze stromu nebo vyhrabavávat stařku aj moje kamarády. Naštěstí stařka nosila takové ty staré sukně, keré zabránily temu, aby sa nekdo utopíl. Za pomoci sůsedů stařeček odházal desky a zistíl, že až na pár odřenin a zadřených třísek sa nikemu nic nestalo.

Na druhý deň dovézl cihle a my všecí sme museli pomáhat stavijat novú kadibudku. Ale tá nová zděná už nás nelákala. Moc sme tenkrát lutovali,že sme tú dřevěnú zbořili. Dyť chodit na ňu to bylo úplně neco iného než chodit na zděnú a nebo na splachovací záchod.