Přemýšlela jsem, jak uvést svoji kolekci růžového zboží a napadlo mě, že bych se mohla podělit o radost, když se mi narodila první princezna.

Je to už téměř 23 let a já štěstím probrečela dva dny. Bylo mi 19 let, manžel na vojně, podobně jako z filmu Chlapci a chlapy nás čekalo bydlení u rodičů. Tenkrát mi to nevadilo, měla jsem svůj uzlíček štěstí, po dvou malých bratrech vysněnou holčičku. Byla jsem už zaběhlá v šití i pletení, s ohledem na nízký rodinný rozpočet byly mé šaty jak maturitní, tak i svatební mým vlastním dílem.

Už v porodnici jsem plánovala, co svojí dceři vše ušiju a upletu, díky zásobám růžových látek a přízí se to podobalo tomu, co bych ráda představila v mém blogu. Moje holčička byla snad nejmenší miminko v šatičkách, s pletenou vestičkou a kaťátkama. Kdo si tu dobu pamatuje, tak moc parádních oblečků na děti nebylo, ale moje princezna byla pořád nově růžová.

Okolí se moje výrobky líbily, a tak jsem zkusila vytvořit občas i něco na prodej, až se mi povedlo zařídít  vlastní prodejnu. Bylo by to dlouho, kdybych vypisovala, jak přibývalo dětí a práce, mě však vášeň pro tvoření neopustila. Díky problémům v rodině jsem se zaměřila na pletení ponožek a doufám, že díky vnoučatům a dětem v pěstounské péči se k výrobě dětského oblečení zase vrátím.

Toto už jsou výtvory mých dcer, starší se učí šít, ale její největší zálibou je vyšívání. Mladší využívá ke své tvorbě nahromaděných korálků a knoflíků. Synův největší úspěch je kované nářadí ke krbu, které najdete ve fotogalerii, prozatím neprodejné.