Metrákový andělíček se pokusil přistát na větvi. Praskla.

"Hmmm, zase nic. Ani deko..."

Odevzdaně pokrčil rameny a způsobně se usadil na lavičce pod stromem. Tak rád dřív sedal na větve a díval se z výšky, ale teď už to pár let nešlo. Vždycky zadoufal, že už to konečně zase půjde. Ale nic. A to se pořád tak snažil. Když složil křídla tak, že zmizely, vypadal jako normální ženská.

********

"Co vám mám vlastně o sobě povídat ?", zamyslela se Andílková. "Co dělám ? To bude ale na dlouho."

"Nejradši jsem vlastně asi vždycky vyšívala. Ale ne křížky. Ty mne moc svazují. Je to jako učit se zpaměti něco, co ti moc neříká. Prostě to nedává moc šancí pro tvořivost. Ale Richelieu ... Bělounké, čisťounké, něžné ... Vypadá na něm noblesně broušená sklenka i šálek čaje. Když se doplní prolamovanou výšivkou, je pak ještě křehčí."

"Víš, to si napřed rozkreslíš návrh, pak s ním na plátýnko a můžeš začít. " A když je hotovo, už jen opatrně vystřihuješ a objevuje se ti dílko v téměř konečné kráse. Ta se ovšem opravdu objeví až po vyprání a vyžehlení. Ostatně jako u každé výšivky."

"Nebo dírková s pavoučky. Ale u té se nedá zrovna úplně dodržet pravidelnost, "zamyslela se. "I když ten krejzl ke kroji, co tenkrát vzniknul, dopadl nádherně."

"Vypadá to obdobně. Taky obšité dírky. Ale to zas napřed uděláš dírky a ty pak obšíváš. Nakonec můžeš dělat výplň z pavoučků, víš ?", poučovala.

         "Když už jsi u toho poučování, co ta prolamovaná ?"

"Jo, tak to musíš mít holka pěkné pravidelné plátýnko. A to je dneska asi ten největší problém. Když se ti tohle povede, tak pak už jen v pravidelnosti protahuješ nitky, různě obnitkováváš ... Ale to už jde pomalu směrem k šité krajce."

         "Ale křížky nebo gobelínek jsi taky dělala, ne ?"

"To víš, že jo, " usmála se. "Ale moc mě to nebaví, když si to nenavrhnu sama. A pak, buď jsou na můj vkus moc velké nebo přes jednu nitku zas snadno sáhneš kousek vedle a rozhážeš si vzor. Křížky se  mi líbí jako doplňkové k plné výšivce. Nebo k hladkované."

          ?A to je zase co ???"

?Hladkovaná výšivka ? Nebo taky počítané nitě. Je to lidová výšivka nejvíc asi na jihu Moravy a Slovenska. Pravidelná, přes určitý počet nitek. Je velice efektní a celkem rychlá. Potřebuješ ale vzorník. Můžeš i použít jiné barvy než bývá zvykem a třeba v provedení modré a bílé vypadá velice slavnostně na vánoce."

         "A děláš i něco jiného ?"

"To víš, že jo. Zrovna teď. Když se na mne vysypalo při jednom velkém úklidu pár klubíček, oprášila jsem znalosti s háčkem a s jehlicemi a pustila se do práce. To víš, kolik můžeš umístit ubrusů a deček v malém bytě. A rozdávat už taky nebylo komu. Večer u televize tak najednou bylo co dělat."

         "Začala jsi čím?"

"Napřed to odnesla naše malá pejska. Pořád se klepala zimou a tak vznikl první svetr. Dneska už má tři - různě teplé. A taky šusťákovou pláštěnku." ....... ?Ale nedalo se pořád dělat jen pro ni. A tak, když jsem nenašla v obchodech to, co jsem hledala, nakoupila jsem si klubíčka a dneska mám jeden svetr pletený a jeden háčkovaný. A zas nastal ten problém - co teď s rukama ?  Tak jsem zkusila čepičku pro neteř. Jenže jsem netrefila velikost a tak vznikla druhá, třetí ... To víš, bez popisu se to těžko dělá. A pak přišla sestra s návrhem, že viděla FLÉR a ať to zkusím. Mně to udělá radost při práci a někomu snad jednou až to bude nosit."

         ?Takže všechny tvoje věci jsou vlastně autorský originál ?"

?Vlastně jsou. Já totiž k tomu co jsem měla už doma, stále dokupovala nová klubíčka - vlněná, bavlněná i z umělotinek. Tenčí i silnější. Prostě se mi něčím zalíbila a až doma jsem zkoumala a kombinovala. Nikdy nevím, jak přesně bude výsledek vypadat až skončím. A to mne právě uspokojuje. Vlastně i když se budu snažit, nikdy nebudou dvě věci stejné. Tak maximálně podobné."

        ?Máš ještě jiné koníčky?"

?Jéje, koňů by bylo...," smála se. Škoda jen, že není víc času v životě. A tak se na každý dostane jednou za čas. Všechny se najednou dělat nedají. Většina z nich potřebuje čas a určité podmínky.

Třeba zahrada. To je kůň na celý život. Od jara do zimy - pořád je co dělat. A hlavně je úžasnou inspirací. Na fotky, na kresbu. Jiná je ráno, jiná v poledne, jiná večer. A po dešti. Když se na listech a květech třpytí kapky a všechno je tak čisťounké a svěží." Andílková se zasnila.

?A cesty. Po horách, lesem, kolem vody. I tady s sebou nosím pořád foťák. Cizím to tolik neřekne, možná pochválí. Ale my když si někdy sedneme a prohlížíme fotky... Víš jak to zahřeje u srdíčka ?"

?Ale o tom všem až někdy příště." Andílková náhle ukončila rozhovor. ?Musím letět, víš ?" Usmála se.

Náhle se jí zase objevila křídla a zmizela bůhví kde. Možná šla upravovat fotky,  možná navrhovat zahradu, pošívat orientální kostým korálky či dokreslit ten obrázek. A nebo - neříkala něco o dlouhých rukavicích bez prstů ???

Richelie
		Dírková
inspirace secesí
křížky
hladkovaná - počítaná, vánoční
		plná, lidová