Uprostřed koronavirového sezení doma jsem klasicky projížděla náhodné příspěvky na instagramu. Posouvám prstem v monotóním pohybu nahoru stále dokola až se zastavím na jednom příspěvku. Páni, zírám na obrázek před sebou a okamžitě klikám na profil nad ním. Je plný fotek náušnic nepřeberného množství barev, tvarů, velikostí. Nikdy jsem nic takového neviděla, podobného možná, ale tohle pro mě bylo úplně nové.. Následovaly dvě hodiny brouzdání po instagramu, internetu a zkoumání sousloví "polymer clay earrings". Strávím takto několik dní než se rozhoupu koupit si Fimo hmotu a zkusit to taky :)

První byl průzkum co vše je potřeba, takže Fimo, jasné. Už jsem s ním párkrát pracovala, tak vím co čekat. Co dál? Vykrajovátka! První co, volám všem známým v okolí, ať mi půjčí veškerá vykrajovátka cukroví co mají. To bychom měli. Do košíku přihazuji ještě lesklý lak, puzetky a spojovací kroužky. Za několik dní je zásilka u mě a já se pouštím do díla. No, zázrak to ze začátku tedy rozhodně nebyl :D Náušnice byly neskutečné tlusté (válela jsem je válečkem na těsto.. nebyl to nejchytřejší nápad). Byly tak tlusté, že spojovací kroužky na ně nestačily. Následovalo několik dní hledání obřích koužků s průměrem alespoň 10mm (věřte mi, není jednoduché něco takového najít). Byla jsem zoufalá, než se mi rozsvítilo, že chyba nebude v kroužcích, ale nedostatečnému válení -,-. 

S hmotou jsem experimentovala, zkoušela nespočet technik co jsem na internetu našla. Neskutečně mě to bavilo, i přesto, že náušnice nebyly nositelné. Byly plné prachu, otisku mých prstů, vzduchových bublinek.. škoda mluvit (psát). Zkoušela jsem do nich otlačovat různé textury, míchat barvy, dělat různé efekty apod.. mezitím jsem neustále googlila, projížděla instagram a pinterest, obdivovala jiné tvůrkyně jak perfektní a detailní náušnice mají (a trochu záviděla). Zjistila jsem tolik věcí, až jsem si řekla dost, takhle to nepůjde.. a šla udělat další objednávku. V ní byly další hmoty, především s různými efekty, vykrajovátka na abstraktní náušnice, akrylový váleček (ten dřevěný vážně nefungoval). Ruční vrtáček (protože dělání dírek před pečením je zlo) a především to nejlepší co jsem mohla koupit: strojek na těstoviny. Ano, čtete správně. Strojek na těstoviny vám udělá perfetně rovnoměrnou placku tlustou podle nastavení... a taky si můžete udělat těstoviny :D

Od té doby už jsem se začala s náušnicemi posouvat dál. Už nebyly tak křivé a nepravidelné, nová vykrajovátka jim dodala šmrnc. Efekty a techniky, které jsem zkoušela začínaly vypadat slibně. Některé, už byly dokonce nositelné aniž bych se styděla :D Stále jsem hledala spoustu informací, protože vždy když jsem překonala jeden problém, objevil se další. Například doba pečení, aby se náušnice nelámaly, zašpiněné světlé barvy od manipulace a největší zlo - vzduchové bublinky, když už náušnice vypadaly vážně pěkně, po upečení byly hrmbolaté a nehezké.

Postupem času se mi podařilo a daří spoustě problémů předcházet. Stále se sem tam po upečené objeví malá vzduchová bublinka nebo kus vlákna z oblečení. Nikdy nebudou náušnice 100% hladké, dokonalé a perfektní, ale to je to krásné na ruční práci :)

Talas