Dnes Vám pomyslně přečtu kousek z mého světa, tolik krásného a tolik temného zároveň...

Děti jsou naše budoucnost, a proto je mé poetické vzplanutí určené dětem... Ale nejen jim

Úvod k pohádce o Zemi

Duch Matky Země měl sen. Stvořit planetu v srdci svém. Jednou vstal s nápadem, že tvar kulatý bude mít. Musí ji však něčím nakrmit. Začal čarovat a svět kulatý se začal tvarovat. Jak vytvořil základní tvar, Duch Matky Země i sobě tělo dal. Stala se z něj žena, co hory svým tělem vytvarovala. Vnitřní tajemno a krásu této ženě můžeme jen závidět, celou svou existencí obdarovala náš svět. Životem, smrtí i věčností, co v cyklech ukrytých radostí i starostí, bojuje s věčným zmarem i nezdarem. Všechny učí o lásce, kterou nosí v srdci svém... 

Země ve svém domě žila, 

Svou půdu si v něm uvařila. 

Jednu žlutou, druhou černou, 

Hrubou i zcela rozvařenou...

Naběračkou ji na moře lila, 

Až svět z ní vytvořila! 

Občas kopec, kopeček. 

To když ukápl ji zbyteček. 

Když oběd nestačil, 

Sopkou svět se na povrch protlačil. 

Červenou barvu měl, 

Jak ztuhl, zrezivěl... 

Pokračování v mé milované knize... ❤️

Krásnou dobrou noc.. ?

Szammonie