Člověk by řekl, že s miminkem nezbyde čas na nic jiné, ale opak je pravdou.

Jako novopečná maminka-samoživitelka, bohužel, možná bohudíky, jsem zažila ten nejkrásnější pocit a to stát se mámou tohoto nejkrásnějšího malého stvoření.

Všechno to začalo asi dva měsíce po porodu, kdy jsem se rozhodla, že nepromeškám jediný den s mou dcerou , v tom smyslu ,že jí budu na blízku vždy. O svatcích, víkendech, narozeninách, všedních dnech, že ji zavedu první den do školky, pak školy, pak na střední.

Aby jste mě pochopily, jsem zdravotní sestra a proto být tyto všechny momenty , při výkonu mého povolání, je poněkud složitější než se na první pohled zdá. Proto mi přišla myšlenka, najít si práci z domu, které by byla zároveň koníče, zároveň i finanční jistota a také být pánem svého času. Bingo, skusíme šít

. 

V těhotenství, na počátku pandemie COVID-19 jsem rodině šila roušky. Roušky na půjčeném stroji SINGER z Lidlu. Pak jsem na čas šití odložila a věnovala se přípravám na můj nový krásný malý život, co se mi měl za pár měsíců narodit. S bříškem jsem si pomocí táty zařídíla domeček, v 8 měsící jsem létala na stupínku a malovala zdi a trámky, vybavovala postýlku a zásoby po porodu, ale ten můj malý život pořád ne a ne na svět ven.

A pak to přišlo, přišla ona , Sofinka, moje druhá půlka, můj celý smysl života moje DCERA! :-)

Už při prvním pohledu na ni , jsem věděla, že budeme dokonale sehrané, zvládneme to i ve dvou ( s pomocí mé rodiny) a mých přátel.

V popředí s nejlepší kamáradkou Lucinkou , díky které jsem vlastně měla poprvé možnost šít ( na jejím stroji).

Buďme lidi, ženy pochopí, a tak jak řekla Lucka, první dva měsíce po porodu, mně trochu vlezko mlíčko na mozek :D Neexistoval pro mě na světě nidko jiny než Sofinka a jen Sofinka. Pak se to ustálilo a realita dostala nové rozměry, krásnější a větší. 

A k jádru věci. Usedla jsem ke stroji s tím , že bych vyzkoušela Sofince ušít pár čelenek, a třeba by se mohli zalíbit i dál, pak třeba pokřočíme na jiný level.

Tadá , prní je na světě, jsem ráda a zájem je...

Nic světoborné, to ano, ale radost mmi to udělalo. Pak se to začalo stupňovat a přišlo na čepice, nákrčníky a první tepláčky

...

Vymýšlení loga, zdokonalování střihů a nabídka na skvělou spolupráci. 

A ano, jde to i s miminkem. Sofinku bavilo, i do te´d baví když se dívá na šicí stroj, jak klape, jak šije, jak se látky pohybují a semtam se maminka rozčiluje, že jí nejde něco podle plánů :D Pak se mi směje. 

Pokračovalo to prvním ušitým setem do postýlky pro moji malou princeznu. Hnízdečko a deka...

O výrobky a moji práci se zvyšoval zájem, a mě to víc a víc bavilo, maličká rostla a o to vím mi to utužovalo představu o tom , že ednou , budu pánem svého času, budu šít na zakázky a budu mít čas na rodinu, na Sofinku a na sebe. uběhli dva měsíce, a mojí princezně bylo 5 měsíců. Stále zvládáme pracovat a užívat si čas strávený spolu. Tak proč by jsme to neposunuli o level dál. 

Covid-neCovid šup na živnostenský úřad a skusíme to ve větším měřítku. :) Nabídka na spolupráci klapla, a šití jsem rozšíříla o výbavu postýlek, postelí, ložnic a dětských pokojů.

Moje princezna, za dva dny oslaví půl roku , a je mi skvělou parťačkou. Když si nevím rady, rozesměje mě, přitulí se a obejme. Můj život, má smysl a má ráce se stala i mým koníčkem, jak jsem si na počátku přála. Proto doufám , že e bude dařit i na dále, byť před námi stojí ještě dlouhá s trnitá cesta :)

Mějte krásný den, a jak já od jisté doby říkám

,, I jedno přání, dokáže změnit život!''

Tak tohle jsme mi dvě. Já a moje dcera Sofie a tohle je náš start za lepšímy časy.