Už vám někdy na severní Moravě řekli, že jste chudí? Vězte, že to není kvůli té otřískané Škodovce, kterou jste tam dorazili. Moraváci jsou totiž nepochybně přímější než my, Čecháčci. Proto si z historie přenesli i jednoznačnější pojmenování věcí a hlavně vlastností. Kdo je chudý, měl by logicky být hubený a naopak hubený člověk je tedy, dle nich, i chudý. A to je i můj případ. Vždy, když dorazíme k příbuzným z manželčiny strany a kuličky (tak jsem si je, s ohledem na jejich postavy, familyérně pojmenoval) se nám vykutálejí v ústrety, vyslechnu si narážky na naši (tělesnou) chudobu. S úsměvem odpovídám, že se honím od rána do večera, abychom na tom byli líp. Pak si nás odvedou dovnitř a vykrmují nás až do samotného odjezdu. Jako v té pohádce, jen konec není tak dramatický. I když... Není problém "zbohatnout" tu za tři dny vánočních svátků o čtyři kila. Když se tu totiž zrovna nejí, tak se určitě alespoň připravuje jídlo...             

Teď by ze mě měli radost.  

Je neděle večer, bláznivý týden za mnou, ještě divočejší mě možná čeká. Rodinka už je v pelíšku a já mám chvilku pro sebe. Mám sice spoustu rozdělané práce, ale od každého mi něco chybí a co mi chybí nejvíc, je chuť do práce. Jsem prostě línej, jak vandrácká hůl. Rozhodně mi ale nechybí chuť na sladké. Vyštrachal jsem ve spíži nedávno zakoupenou skleničku Nutelly. Když totiž vyrážím na týdenní rodinný nákup se seznamem sepsaným mou paní vedoucí domácnosti, občas zahřeším a zakoupím si pro radost nějakou pochutinku (v seznamu nezapsanou). Někdy je to portské víno, jindy lovečák, občas nepasterovaný Bernard a naposledy přišla řada i na zmíněnou lískooříškovou pomazánku. Většinou se šidím lacinějšími náhražkami, ale tentokráte jsem bez výčitek volil ověřenou značku a už se mi na ni sbíhají sliny. 

  Abych ten nedělní večer jen nazdařbůh neprož*al, otevřel jsem fler s odhodláním, že vyřídím všechny resty, které se mi tu nahromadily a s tím, že možná, když bude chuť, mohl bych nasmolit i další blog. Se sluchátky na uších, abych uspokojil co nejvíc smyslů najednou, začínám psát. Čich ale vítězí nad ostatními smysly, aby záhy předal žezlo chuti. Častějí než po klávesnici, šátrají mé prsty v pološeru po skleničce s mlsáním. S jídlem roste chuť a kurzorová destička začíná záhy trochu drhnout. Jak se ta Nutella mohla dostat na notebook, když mám prsty čisté? Na sklenici se píše, že obsah je bez umělých barviv a konzervantů, ale něco do toho ty potvory přidávat musej, protože ta věc je vážně návyková (kam se hrabou pistáciové oříšky).   

Sotva jsem se trochu rozepsal, třetina Nutelly je v tahu. Celých 150 g, tedy 70 % doporučené denní dávky tuku, 90 % d.d.d. cukru a 40 % d.d.d. energie. Už aby bylo jaro. Jakmile sednu na kolo, bude snad tohle bohatství zase brzy pryč.  

Teď už jen pivko na srovnání chuti a taky pro lepší usínaní. A hurá na kuťe. Kila, nekila. Život je pes a zítra nás čekají další jeho kousky.  

Jo, ještěě vy čis titttt tu kurzo rrro vou destič ku ///   .........*  a pro dnešek mám hotovo.  

Dobrou.