Tento text, milí čtenáři, napsala a posílá vám ho Oli Vacková autorka knihy "O kouzelném semínku”.

                                                  Kniha vyšla koncem řijna 2017 v nakladatelství Portál.

                                                                               JAK VZNIKÁ KNIHA

Napsat knížku jsem chtěla již v dětství. Jenže náš školní systém mi nedopřával příliš možností k vlastní realizaci. Hromada úkolů, učení na zkoušení a na testy a podobné školní "radosti" mi, jako asi každému běžnému dítěti, skvěle dovedlo zprotivit jednak školu, tak i jakékoli myšlenky na to v klidu si sednout a něco psát.

K myšlence napsat knížku jsem se vrátila v okamžiku, kdy jsem po vysoké škole začala učit v MŠ Horoměřice. Dětský svět je úžasná inspirace, která nemá konce a neustále poskytuje nové a nové impulzy. Tak se mi při každodenní práci s dětmi v hlavě zrodilo hned několik námětů na knihy, které mi na trhu chyběly (a stále chybí). Jedním z nich byla právě i představa vyprávěcí knížky, která by podněcovala dětskou fantazii. Můj pracovní název byl „Prostor pro fantazii“, ale nakladatelství ji pak přejmenovalo na: „O kouzelném semínku - rozvíjíme dětskou fantazii“

Moje původní předloha knížky sestávala z knížky jako takové a z brožury pro rodiče, kde bylo popsáno, jak s knihou správně zacházet, nápady na to, jak ji dětem darovat a jak u dětí dále rozvíjet jejich fantazii (náměty dramatické a výtvarné). V knížce bylo tuším třináct na sebe nenavazujících otázek (každá otázka měla dvě podotázky, které končily třemi tečkami). Byla jsem nadšená a představovala jsem si, jak si děti knížku čtou a vymýšlí příběhy. Jak jsou s rodiči zalezlé pod peřinami a prožívají nejrůznější příběhy, nebo jak paní učitelky drží knížku v ranním kroužku a děti říkají, co si myslí... Jenže...

Jenže co teď. Nápad mám, mám ho i napsaný včetně popisu jednotlivých obrázků, ale na to, abych knihu vydala nemám finance a vlastně ani nevím, jak se kniha vydává. O tom, že neumím kreslit nemluvě - a knížka „O kouzelném semínku“ je založena na ilustracích.

 A tady se dostávám k úžasné ženě - k paní Hance Klímové - Pavlátové. Na její ilustrace jsem před pár lety narazila úplně náhodou, když jsem v knihkupectví těsně před vánoci sháněla nějaké knihy do školky. Obálka knihy Ivana Klímy "Jak daleko je slunce" mě uchvátila natolik, že jsem knížku okamžitě koupila. Musím říct, že dodnes patří k mým nejoblíbenějším - je prostě skvělá jak ilustracemi, tak textem.

Po pár měsících přemýšlení a tápání, jsem se odhodlala napsat paní Haně Klímové - Pavlátové (mé oblíbené ilustrátorce, která několik knih již vydala, tudíž přeci musí vědět, jak to chodí.) Trochu nejistě jsem zjišťovala, jak to s knihami je, (v tomto případě hlavně s ilustracemi, protože, jak jsem psala výše, peněz nebylo nazbyt a platit ilustrátora, tisk, atd. nebylo v mých možnostech). Hanka byla velice ochotná a výsledkem našeho "dopisování" byl fakt, že jsem si na stránkách nakladatelství Portál našla jak postupovat, pokud chci nabídnout svůj rukopis.

Tak a hurá do toho. Formulář byl vyplněn a odeslán, včetně přání na ilustrátorku - kdo uhádne koho jsem napsala?

A následovalo čekání, čekání a čekání. Nakladatelství má dva měsíce na to, aby se ozvalo. Hlavou se mi honily myšlenky, jestli jsem udělala dobře, že jsem si vybrala právě je, jestli mi někdo nápad "nevyfoukne" a podobně. Ale jak se ukázalo, tak mé obavy byly zcela zbytečné, neboť Portál je mimořádně slušné a vstřícné nakladatelství. Po měsíci a půl mi od nich přišel e-mail, že paní redaktorku můj nápad zaujal, a že by rukopis chtěla představit na knižní radě. Ta se vyjádřila kladně, ale. Přišla různá "ale", která byla přínosná, avšak poměrně pracná. Z mé "hotové" knížky se rázem stal pouhý nápad, který byl třeba zpracovat úplně od začátku. Původní zamýšlený formát kniha + brožura nepřipadal v úvahu, což mi nevadilo. Knihu jsem následně přepisovala tak, aby na sebe jednotlivé otázky navazovaly, aby každá otázka měla 4 - 5 podotázek a vymýšlela jsem další hlavní otázky tak, aby jich bylo dost na celou knihu. V té době jsem měla roka půl starého syna, byla jsem opět těhotná a dodělávala si další vzdělání, musím říct, že jsem se tou dobou opravdu nenudila.

Při psaní knihy jsem se snažila, aby se otázky neopakovaly, všechny musely být otevřené a postavené tak, aby děti skutečně podněcovaly k vyprávění a k vytváření vlastních světů. K tomu jsem sepisovala další náměty k obrázkům (opět tak, aby se témata neopakovala a každé dítě si v nich našlo to své). Hanka je skutečně skvělá ilustrátorka a obrázky namalovala tak, že člověka zcela vtáhnou mimo tento svět - do světa fantazie. Zde bych chtěla "vypíchnout" právě její práci, protože knížka "O kouzelném semínku" je založena na ilustracích kteréžto vytvořit podle mých popisků, byl dle mého názoru nadlidský úkol. A Hanka jej zvládla nad očekávání.

Neřeknu vám přesně kolik e-mailů jsem si s redakcí vyměnila a kolik různých dodělávek jsem doplňovala, ale myslím, že podstatné je to, že se podepsala smlouva a já měla dopsat úvod, obsahující myšlenky z mé rozsáhlé brožury. Je poměrně těžké smrsknout celou brožuru do omezeného počtu znaků, takže jsem musela zcela vypustit nápady na další rozvíjení dětské fantazie a omezit se na to, jak u dětí fantazii podpořit alespoň správně položenou otázkou.

Hotovo, vše odesláno. V následujících měsících jsem komunikovala s Hankoi kvůli ilustracím a pak, zhruba po roce a půl od odeslání mého rukopisu do nakladatelství přišel e-mail s prosbou o korekturu knihy. Zkontrolováno, opraveno a tradá, kniha šla do tisku. A jak to dopadlo? Já myslím, že skvěle. Ostatně posuďte sami.

Oli Zemanová