Jak vzniká koš – příběh proutku, trpělivosti a lidských rukou
Koše nás provázejí od pradávna. Jsou tichými svědky každodenního života – nosí jablka ze sadu, chléb od pekaře, bylinky z louky nebo teplé ponožky ke krbu. Ale než se stanou součástí našeho domova, procházejí cestou, která je stejně krásná jako samotný výsledek
Všechno začíná v přírodě
Základem každého košíku je proutek – nejčastěji vrbový. Na podzim nebo v zimě, když opadnou listy a proutí zesílí, přichází čas sklizně. Pruží, voní, je vláčné. Dobrý košíkář pozná správný prut na první pohled – rovný, pružný, ne moc tenký, ne moc tlustý. Příroda diktuje, co je připravené.
Příprava proutí
Po nařezání se proutky musí očistit, roztřídit a často také napařit nebo namočit, aby byly ohebné. Ve vůni vlhkého dřeva se rodí ticho před soustředěnou prací. Pletivo se skládá jako tanec – rytmicky, krok po kroku. Žádná část nesmí být příliš utažená ani volná.
Ruce tvoří tvarZačíná se dnem – pevným, aby uneslo jablka i špendlíky. Následují stěny a nakonec ucho nebo držadlo. Každý koš je jiný – některý
kulatý, jiný oválný, někdy nízký, jindy vysoký. Některé mají vzor, jiné jsou čisté a prosté. Ale ve všech je cítit klid, zkušenost, záměr.
Košík jako předmět s dušíRuční pletení košů není jen technika – je to způsob přemýšlení, vztahu k věcem, ke krajině, k času. Učí nás zpomalit, dívat se pozorněji a vážit si práce, která nevznikne za vteřinu.
Možná právě proto tak milujeme</h3>
