Perníčky se u nás doma pekly vlastně, co si pamatuji. Vždycky v období vánočních svátků se z kuchyně začala linout nádherná vůně, která napovídala, že Vánoce už jsou opravdu tady. A pak jsme se vždy těšili na společné zdobení (jestli se tomu tak dalo vůbec říkat). 

Od té doby už uplynulo pár desítek let. Místo zdobení s mamkou, teď zdobím se svými dětmi (když mám dost trpělivosti :)), nebo bez nich (když potřebuji něco udělat). Z vánočního pečení se stalo vlastně celoroční (Vánoce, Velikonoce, svatby apod.) a z dětské zábavy obrovský koníček.

Protože se mě lidé často ptají, jak péct perníčky, čím je "pomazat", jak udělat správnou polevu apod., udělala jsem si chvilku čas a rozhodla jsem se trošku přiblížit, co za vznikem mých konečných výrobků stojí.

Všechno samozřejmě začíná zpracováním těsta. Receptů je nespočet a v každé rodině mají svůj osvědčený a zaručeně nejlepší. I já mám svůj osvědčený recept, jehož největší výhodou je, že s těstem mohu hned pracovat a perníčky jsou ihned po upečení měkké a dají se jíst.

Přesný recept bych si chtěla nechat pro sebe, ale používám klasické ingredience: hladká mouka, cukr, soda, kakao, koření, vajíčka, med, máslo a to je asi všechno... :) A jediná věc, se kterou jsem ještě nedávno zápasila (a to zadělání těsta), za mě vyřešil můj nový "mazlík", takže pečení je už opravdu radost.

Po upečení potírám ještě horké perníčky rozšlehaných vajíčkem. Pokud chcete, aby byly perníčky tmavší, stačí přidat trochu kakaa nebo potravinářského barviva (tím vznikají perníčky s nádechem např. do červena).

Poté přijde na řadu poleva. Já dělám klasickou bílkovou polevu. Základem je dobře přesátý cukr (alespoň dvakrát přes čajové sítko), troška citronu a bílek... Pak stačí zamíchat a trefit konzistenci, poleva nesmí téct, ani být příliš hustá.

A pak už k samotnému zdobení. Používám kornoutky z pergamenového papíru (mají v každém papírnictví). Stačí ustřihnout trojúhelník, stočit, naplnit a může se začít se zdobením.

Nejdřív si udělám kontury, poté jednotlivé vzory:

Následně si naředím trochu polevy kapkou citronu a plochy jednoduše vybarvím štětcem.

A pak už se fantazii meze nekladou, barvičky, cukrové zdobení apod., co se komu líbí. :)

A na závěr nejdůležitější ingredience a tou je TRPĚLIVOST! Moje první perníčky opravdu nevypadaly takto. Než jsem na všechno přišla, získala jistotu a hlavně vlastní nápady a fantazii trvalo to opravdu roky...Ze začátku bylo všechno v letu: kornoutky s polevou létaly do dřezu, nepovedené perníčky do zbytků a těch nadávek, co létalo vzduchem bylo také nespočet... Ale vždycky jsem se vrátila a zkoušela znovu a znovu... :)

Tak doufám, že jsem alespoň někoho trošku inspirovala a fandím všem, kteří rádi něco vytvářejí a zkoušejí  něco nového!!!

Hezký den

Hanka