Já se opravdu snažím, aspoň si to myslím. S dcerou čteme, vyrábíme, zpíváme, jezdíme na bruslích i kole a v zimě se pokoušíme lyžovat. Opravdu! Nekecám.... ale moje trpělivost je malá, dcera by řekla žádná. Nemůžu za to, prostě ji nemám. Chudinky moje dětičky. Ale za to jsou hodné - moc dobře ví, že máma nemá trpělivost a tak není žádné prodlení mezi neposlechnutím a napomenutím. Obdivuju lidi s trpělivostí co dokola a dokolečka dokáží vysvětlovat, předvádět, prosit, přemlouvat a znovu vysvětlovat a znovu vysvě.....

Potřebuju zabavit děti, pořád.  Nemám ráda, když se děti dívají moc dlouho na pohádky a už vůbec ne několik za sebou.... brrrr.

Ale nedávno se objevila spása. Dcera dostala "lehce vypratelné" fixy. Říkala jsem si: "jo jo, to je zas jen nějaký obchodnický trik. Nic nevyperu jako vždy." Ale pak mi to nedalo. Přiletěl nápad a byl pryč. Jako motýl v zimě. Co jen to bylo? Jo a há. Už vím, už jsem ho chytila. Chytila jsem dceru a lákala ji na nápad.

Moc se jí to líbilo a hned ty fixy přinesla. Hokusy pokusy pro malé dětičky! Dejte jim barvičky!

Já zase přinesla foťák a už jsme šly na věc.

Vzaly jsme sítotiskové zkušební vzorky návrhů na trička a likvidovaly malovaly o sto šest. Dcerunka byla zaujatá jak nikdy, kreslila a čmárala ani blesk ji nedokázal odtrhnout. Byla jsem v mateřské euforii. Pila jsem kafe a mačkala spoušť, abych si ten okamžik zaznamenala (neb nic netrvá věčně, že ;) ).

Dcera domalovala a měla přijít druhá část pokusu. Ale objevil se háček. Co háček. Objevil se HÁK jak od Petra Pana. Tak moc se jí její výtvor líbil, že mi ho prostě nedala. Přemlouvala jsem, prosila a vysvětlovala (!). Slzičku dcera málem upustila, jak jí to bylo líto.

Vzdala jsem se. Musela jsem rychle vytvořit svoje omalovánky.

Šup šup, chvíli počkat a pak... co pak? No jasně - do vody s tím. Všechno to vyperem!

To už jsem opět zaujala dceru. Napustily jsme do umyvadla vodu a a jen kapku tekutého mýdla jsem tam stihla dát. Jak jsem měla v jedné ruce foťák upustila jsem nešťastně svůj výtvor do vody dřív. Okamžitě začly barvy vytvářet duhu, kroutily se a spojovaly a ... a? No a doopravdy mizely!

V tom nás přerušila mladší dcera. Zrovna se probudila. Konec srandy, začíná pořádná zábava. Však to znáte: nočník, pitíčka, svačinky, kostky, procházka. Jeja.  My na hokus pokus uplně zapoměly. Před večeří jsem jej našla na kraji umyvadla.

Pokus se povedl! Hurá, třikrát hurá. Každý den může dceruška vymalovat své víle nové šatečky, přidat kvitečka, podzimní listí nebo třeba sněhové vločky. A dokola a dokolečka dokola. Nekonečná hračka pro dceru = nekonečná radost pro matku!

Přece jenom ale při koupi nových "zaručeně" vypratelných fixek udělám nový pokus. Jen tak, pro jistotu.

Chcete-li mít taky nekonečnou zábavu nakouknětě na do mé složky sítotisk a vyberte si motiv na tričko pro vaše dítko. Nabídku budu v dohledné době rozšiřovat.