Jak u koho.

Vzhledem k tomu, jak jsme každej jinej, a jak rozdílný zájmy a priority máme, je dost těžký to určit. Myslím - jestli je zrovna tohle ten Den Blbec.

Pro některou dámu může začínat i tak, že ji někdo probudí šepotem do ouška: Miláčku, tady máš klíčky ke svému novému bavoráčku, byl jsem ti ho koupit brzičko ráno! Je zaparkován před vilkou!

Ona rozlepí oči, zívne, mrzutě koukne na našeptávače (svýho dlouholetýho manžela X), zhnuseně si načechrá polštář, otočí se na druhej bok a zoufale si pomyslí: Ach, co bych dala za prstýnek z pouti od Y.

Jo, i tak to může vypadat.

U mě takovej den začíná podstatně jednodušeji, nikdo mě s žádnejma klíčema neotravuje.

Tak třeba včera.

V 05:58 přímo u hlavy rána jako z děla, jak se kočka snažila vyhrabat hlínu z kytky, a jak tu kytku (i s hlínou) shodila na zem.

Následoval chaos - lekla se druhá kočka a vystřelila z mý postele, kde mi do tý doby zabírala místo. A v tu samou vteřinu se zpod mojí pokrývky začalo ozývat to nejzlostnější vrčení a štěkání, jaký znáte, a peřina se začala všelijak cukat a vlnit a nadouvat. To jak se dobýval na povrch náš pes (ekonomickej dobrman), kterej má ve zvyku i v největších vedrech spát přikrytej až po bradičku. (Vlastně včetně bradičky.)

A samozřejmě začal zuřivě štěkat na celej barák, což mě  nenechalo na pochybách, že je sice ještě dost brzo, ale že už prostě vstávám.

Tak jsem teda vztekle vstala, udělala krok, a hamst - šlápla jsem do loužičky, kterou mi v noci vedle postele udělala naše druhá fenečka, co už jí bude osmnáct, a tak jí to promíjíme a mlčky to po ní utřeme.

Dopajdala jsem po čistý noze a  čistý patě druhý nohy do koupelny.

Posadila jsem se na WC (Promiňte mi ty detaily, ale v zájmu objektivity jsou nutný!). Po vykonání potřebičky jsem zašmátrala rukou vpravo, kde měla na poličce ležet rolička toaleťáku. Jo, ležela. Ale jenom papírová trubička, zatímco celá role toaleťáku se na mě vesele zubila z pračky naproti, přesně tak dva slepičí kroky od místa, kam jsem ještě dosáhla.

Pak jsem jako každý ráno vlezla do sprchy, hezky jsem se namydlila voňavoučkým tekutým mejdlíčkem, a pak ... jsem to ze sebe dobu smývala bublinku po bublince, protože byl na prd tlak.

Téměř kdykoli, když vylezu ze sprchy, a zrovna jsem tak trochu rozzuřená, zjistím, že jsem hodila ručník do pračky a novej jsem si nepřipravila. A včerejšek nebyl výjimkou.  Takže jsem se šourala nahatá ke skříni s ručníkama, potichu, abych neprobudila to, co už zase (nebo ještě - Zuzi II.) spalo.

Ta skříň je, mimochodem, zrcadlová, a garantuju vám, že takovej pohled hned po ránu člověka taky zrovna nehodí do nálady.

Za patama pořád psa, kňourajícího, jak chtěl honem honem ven za fenečkama, úchyl.

Zrychlila jsem tempo, abychom byli brzo zpátky a já si mohla ještě na chvíli lehnout.

Tak ještě vyčistit zuby a padáme ven, pomyslela jsem si a čistila a čistila, než mi došlo, že ta pasta nějak nepění, táhne se a lepí.

Pomlaskala jsem si, abych zjistila, co to vlastně v tý hubě mám, a zjistila jsem, že si čistím zuby výživným mandlovým krémem na obličej!

To mi okamžitě vyvolalo návaly na zvracení.

Udržela jsem se.

Ale ty zvuky, ty zvuky!

Rychle jsem to potřebovala něčím přepucovat, abych se tý hnusný chuti nějak zbavila, jenže jako napotvoru nemívám rezervní kartáčky na zuby.

Hmm, až se to stydím přiznat, páč takový věci by dáma přiznávat neměla, ale já si ty zuby nakonec vyčistila starým kartáčkem, kterým čistím spáry mezi dlaždicema u kamen.

Jojo, horšete se, pohrdavě se odvracejte, ale já prostě musela!

To nešlo jen vypláchnout!

Pak už to šlo ráz na ráz:

Běhání kolem baráku s čoklem, kterej nečurá, nekadí, a jen ryje rypáčkem v zemi a hledá místo, kudy šly háravý psí víly.

V práci nám nešel internet.

Doma jsem do počítače chytla virus.

Spálila jsem nám večeři - kuřecí plátky, a tudíž jsem nemohla kousat, protože mám náhradní můsteček, než mi zubař-sadista zhotoví implantátek, a Zuzka II. taky nemohla, páč ji chytá žlučník i po menších spáleninách.

Kočky mi shodily truhlík na balkóně  a rozhamtaly hlínu.

S úlevou, že už je noc, a že to zaspím a další den bude líp, jsem se šla umýt a vyčistit si zuby.

A už vím, jak vypadá Večer Blbec.

To si prostě na ten pokrémovanej zubní kartáček od rána, co jste ho nevyhodili, přidáte další proužek mandlovýho krému na obličej, a ...

... šup s tím do pusy!