Že kočky nosí ukázat domů svým lidem úlovky v podobě myší či jiných zvířátek (nebo v případě našeho Johna v podobě párků), to je známá věc. Nejradši to přinesou živé (ty párky teda ne) a doma si to pak pouští. Takže nám po domě kromě myší taky už skákal zajíček a lítali ptáčci, o pavoucích ani nemluvě... Dokud je to čas od času, tak to beru jako běžnou součást života. Ale jak se teď udělalo sychravo, něco se venku změnilo. Myši asi vylezly z děr a podobnou atrakci máme doma denně. Takže ráno když vstanu, projdu dům a posbírám ty zakousnuté - není toho moc, ale jednu dvě obvykle najdu. Ale navíc se množí ty živě doručené. 

Tuhle stojím u sporáku, míchám omáčku a přemýšlím bůhví o čem, když koukám, jak si to podél linky štráduje myš. Ani nevím, kdy ji kdo přinesl. Koukala jsem na ni, v ruce vařečku, a tak si říkám - co s ní budu dělat? Vypnula jsem omáčku, vykoukla jsem z kuchyně, povolala jsem nejbližší kočku - byla to Delinka - a zavřela jsem dveře. Odšoupla jsem skříňku, před kterou byla myška viděna naposledy. Delinko, myšička! Deli tam mrkla, hrábla packou pod trubky od topení, nahodila myšku do pusy a pelášila ven. Tak se mi to líbí! Po chvíli se (bez ní) vrátila a šla se tam podívat znova, asi v domnění, že se tam líhnou...

Včera přinesly postupně snad tři (nebo jednu třikrát..?). Dřív stačilo na ně zahudrovat, některá myš čapne a uteče s ní ven. Ale jak už asi nevědí roupama co by, tak se nikomu do myši nechtělo. Takže jsem strávila dvacet minut tím, že jsem k myši přikládala různé kočky, které z ní měly ukrutnou legraci, pokud utíkala, ale naprosto je nezajímala, když stála. Což, jak se zdálo, myš rychle pochopila, takže zaparkovala do rohu a čekala, co bude. No po těch dvaceti minutách byla myš konečně chycena. Chytla jsem ji já za ocas, poněvadž mi došla trpělivost! Vynesla jsem ji ven a důrazně jsem jí domlouvala, aby se držela od našeho domu dál.

No a když jsem dneska ráno přistihla opět dvě kočky, jak odpočinkově leží s nosy zabořenými do jednoho kouta, vzala jsem jim tu jejich živou hračku hned...

Doufám, že si to ty myši neřeknou, a nezačnou se k nám, do osmikočkové domácnosti, chodit schovávat jako do bezpečného úkrytu!

PS: Mimochodem, když jsem trochu zmínila taky pavouky - nevíte někdo, co se těm dlouhonohým pavoukům tak strašně zamlouvá na nové fasádě? To jsem v životě neviděla. Měli jsme mít nově bílý dům, ale máme ho puntíkovaný od pavouků... :-)