Pěkný přece!

Již v pravěku se zde žilo. Prazáklad dnešní aglomerace ovšem vytvořilo v období 9. - 10. stol. hradiště Tuhošť, které je dodnes uchováno v německém názvu města Domažlic - Taus.

Tu písničku určitě znáte

"Žádnej neví co sou Domažlice,

žádnej neví co je to Taus.

Taus je to německy,
Domažlice česky ..."

Tuhošť byla důležitým správním bodem knížecí moci na jihozápadě Čech. Odtud bylo možné ovládat neklidnou bavorskou hranici i provoz na důležité stezce spojující Prahu s bavorským Řeznem (Regensburg) a jihoevropskými státy.

Jádro staré tržní osady Domažlic je kladeno do míst východního předměstí ke kostelu U Svatých, kde stával též kostel sv. Jakuba, vybudovaný zřejmě již v 1. pol. 11. stol.

Ve 13. stol. se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město.

Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku. Nové město bylo opevněno hradbami se dvěma desítkami půlválcových věží, příkopy a valy.

Jihozápadní nároží města zesiloval hrad, na němž sídlili královští purkrabí.

Protější nároží zaujal augustiniánský klášter a srdce opevněného areálu bylo vyhrazeno stavbě městského kostela Narození Panny Marie.

Zaslouženou pozornost věnovali důležitému pohraničnímu městu i členové další české královské dynastie Lucemburkové. Janu Lucemburskému byly Domažlice častou zastávkou při jeho rytířských výpravách do Německa a Itálie. Blízký vztah k Domažlicím si zachoval i císař Karel IV.. Ten město v r. 1353 zařadil v královském zákoníku mezi vybraná města, která nemají být českému království nikdy zcizena ani zastavována.

Období pozdní gotiky a renesance přineslo městu rozvoj obchodu i řemesel. Významným vývozním artiklem domažlických měšťanů bylo pivo. Proslulost domažlického bílého piva z pšeničného sladu byla známa i v sousedním Bavorsku. V Chamu, zvaném česky Kouba, měli pro domažlické pivo vyhrazeno zvláštní skladiště. Významného postavení mezi řemesly dosahovalo také soukenictví, hrnčířství a další řemesla denní potřeby.

Mění se i tvář města, ve středu Domažlic vyrůstá při kostele štíhlá městská hláska, která se stává již natrvalo nezaměnitelnou dominantou Domažlic.

Zdokonaleno je také městské opevnění, vylepšené již v období husitských válek. Městské domy získávají charakteristické loubí, které je již v současné podobě zachyceno na nejstarším vyobrazení města z r. 1592.

Domažlice 18. a 1. pol. 19. stol. představují obraz malého příhraničního městečka, v němž sejen velmi pomalu rozvíjí průmyslové podnikání. K rozvoji obchodu přispívají místní trhy, na které přijíždějí i kupci a sedláci ze sousedního Bavorska.

Po četných přestavbách, které následují po ničivých požárech, získává městská zástavba i veřejné budovy postupně barokní a následně i klasicistní podobu.

Výrazněji se obraz města mění od pol. 19. stol., kdy se česká města zbavují krunýře hradeb a vnějšího opevnění. Také v Domažlicích jsou zbořeny dvě historické brány, odstraněny hradby a zavezeny hluboké příkopy, které město  obklopovaly.

II. světová válka oddělila Domažlice, které zůstaly v Protektorátu Čechy a Morava, od Chodska, jež bylo částečně připojeno k velkoněmecké říši. K opětovnému scelení regionu dochází po válce v r. 1945. Uzavřením hranice a spuštěním železné opony však Domažlicko ztrácí své tradiční postavení obchodního i kulturního tranzitu mezi Německem a českými zeměmi.

Změna režimu po r. 1989 výrazně prospěla právě jižním a západním pohraničním oblastem Čech. Napojeny na staré přeshraniční komunikace byly i Domažlice s okolními městečky a vískami. V průběhu let 1990 - 2000 byly obnoveny téměř všechny fasády domů starého města, které při restitucích získali jejich původní majitelé. Zanedbané domy v městské památkové rezervaci, o které nebyl doposud velký zájem, prošly rekonstrukcemi a získaly nové využití. Nákladně rekonstruován byl Chodský hrad, radnice, městská věž a další veřejné budovy.

Chloubou Domažlic, které jsou prohlášeny městskou památkovou rezervací, je náměstí s loubím.

V jeho středu stojí kostel Narození Panny Marie s nejznámější dominantou města, štíhlou válcovou věží, která je od svislé osy vychýlena o celých 60 cm. Z jejího ochozu, který se nachází 56 m nad náměstím, si mohou návštěvníci prohlédnout Domažlice i jejich okolí včetně pohraničních pásem Českého lesa a Šumavy.

Druhá válcová věž, dnes rovněž veřejnosti přístupná, patří Chodskému hradu, v němž je umístěno Muzeum Chodska.

Muzeum Jindřicha Jindřicha (bývalý chudobinec), položené na opačné straně městského jádra, nabízí návštěvníkěm bohaté národopisné sbírky, především trvalou expozici obrázků malovaných na skle.

Ve městě je také umístěna Galerie bratří Špillarů, v níž kromě stálé expozice probíhají různé výstavy a kulturní akce. K nejvýznamnějším událostem Domažlic náleží každoročně v srpnu Chodské slavnosti, spojené s tradiční poutí na blízkém vrchu Vavřinec.

Přiďte pobejt, stojí to za to...

Upravený a zkrácený text byl použit ze stránek města Domažlice.

Doprovodné fotografie jsou převážně skeny starých pohlednic.