domovské stránky
Zaniklé obce: Olomouc - nádraží
ZO: Blansko (staré nádraží) -> Parní stroj parní stroj Blog iDNES

Jan Perner a železnice Praha - Olomouc

První veřejná železnice v Rakouském císařství (a pravděpodobně druhá na evropském kontinentě) byla postupně uvedena do provozu v letech 1827–1836. Od konce třicátých let 19. století však již nebylo pochyb - že vagony po kolejích bude tahat lokomotiva. V čele průkopníků parní železniční dopravy v rakouské monarchii stanul mladý inženýr Jan Perner.

Při stavbě české železnice uplatnil zkušenosti, které získal během svých cest po Evropě. Významné pro něho bylo setkání se stavitelem první lokomotivy - Angličanem Stephensonem.

Našli se však mocní lidé - kteří Pernerovi nepřáli. Ve svízelné situaci podal Pernerovi pomocnou ruku spisovatel j. K. Tyl, který také Pernera uvedl mezi české vlastence. Pernerovi nepřátelé zmlkli.

obsah
1. Olomouc - první nádraží
2. Jan Perner a železnice Praha - Olomouc
3. parní lokomotivy Státní dráhy

část 1

Olomouc (první nádraží)

První olomoucké nádraží vzniklo v polovině 19. století, když byla v roce 1841 postavena trať Vídeň – Olomouc. Olomouc a Brno byly koncovými stanicemi odbočných tratí Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB)na území Moravy. Společnost KFNB umístila nádraží v Olomouci na katastru obce Bělidla, která byla výhodná i možností už tehdy projektovaného prodloužení trati směrem do Prahy.

Rokem 1841 skončilo takzvané první období státních drah - neboť ještě téhož roku převzal stát výstavbu nejdůležitějších tratí do vlastní režie.

Původní (neboli takzvané první) nádraží Olomouc, či německy Olmütz existovalo na tomto místě v Bělidlech od roku 1841 až do roku 1870 do zprovoznění nového (takzvaného druhého) nádraží v poloze dnešního hlavního nádraží.

V letech 1936–1938 byla staniční budova od základů přestavěna, zhruba do podoby, kterou známe dnes.

Původní nádraží byla vlastně jen velká dřevěná hala nad kolejištěm - kterou bylo možno v případě válečného ohrožení snadno strhnout. Pevnostní předpisy byly neúprosné a v rámci fortového věnce pak dokonce vyrostly u Černovíra a v Holici tzv. železniční forty, které střežily trať vstupující na území pevnosti.

Z nádražní haly se vycházelo (i do ní vcházelo) na opačnou stranu směrem od města - který začínal přibližně tam, kde se dnes v Divišově ulici opět spojují tramvajové koleje, před tím rozdělené pavlovickou smyčkou.

Lepší umístění se tenkrát u Olomouce skutečně najít nedalo. Změnilo se to až za třicet let, kdy byla reálná naděje na místo ještě výhodnější – už to dnešní. Prvotním podnětem k hledání jiného prostoru pro nádraží však byla jeho kapacitní nedostatečnost.

část 2

2. Jan Perner a železnice Praha - Olomouc

V létě roku 1845 lidé mluvili jen o nové železnici z Olomouce do Prahy. Praha se chystala na největší událost od počátku století. Konečně nastala slavná chvíle. Z olomouckého nádraží vyjel první vlak. Nejel tak - jak jsme dnes zvyklí. Každé dvě míle musel zastavit - aby nabral vodu a dříví.

Za hřmění děl a slavnostního pozdvižení přijel Perner na lokomotivě "Čechy" jako předvoj slavnostního vlaku. Nadšení lidí neznalo mezí.

Tu noc Praha nespala. Na ulicích vyhrávaly kapely. Lidé tančili, zvony vyzváněly. Stavovské divadlo hrálo slavnostní představení nové Tylovy hry. Noviny pěly chválu na železnici a na Pernera.

Ale Pernerova sláva netrvala dlouho. Brzy na to tragicky zahynul při kontrole jednoho z úseků trati. A tak železnice, která byla zdrojem Pernerovy slávy přivodila i jeho smrt. V září roku 1845 mu bylo pouhých třicet let.

část 3

parní lokomotivy Státní dráhy

Parní lokomotiva Königsaal (Zbraslav) z dráhy Praha - Olomouc. Lokomotivy tohoto typu jezdily s prvními vlaky v českých zemích.