Tak jednadvacátý březen již dávno minul, a ono nic. A ono nic ve smyslu že jaro nic. Tak co s tím?

Mám pro Vás dobrou zprávu - rada je snadná :-) A to udělat si jaro po svém :-)) Takže když na nás dělá slunečné počasí dlouhý nos, tak si říkám - tak ať, teď se sice punťa schovává, ale někdy vylézt přeci musí! Někdy zase bude muset vystrčit zpoza mraků své hřejivé paprsky, pohladit nás jimi po tváři i po duši, a polechtat i odpočinutou zem.

Nastane zase ta chvíle, kdy pošimrá půdní bakterie a probudí je tak k životu - a to není jen tak, protože takové řádně probuzené půdní bakterie jsou terpv schopné vytvořit vůni jara. Ne květy kočiček, ne rašící tráva, ale ta první vůně jara je vůně země, vůně půdy a půdních bakterií, které na té vůni pilně pracují. Po nich teprve přijde na řadu to ostatní - sosáčky hmyzu hledající první orseje, talovíny a ocúny. Na větvičkách jív se zase začnou chundelatit malé kočičky. Lístečky všech stromů, keřů a bylin se počnou pomalu rozvíjet...

A v té chvíli to přijde - jarní bzučení :-) Jako hmyz netrpělivě v tomto období třepotá svými křidélky, tak já netrpělivě odolávám svědění svých rukou dělat to, a pak zase ono, nápady co všechno bych chtěla stihnout vyrobit, ušít, uháčkovat se jen řinou a já si to pomalu začínám zapisovat, protože ruce mám jen dvě a den má jen dvacetčtyři hodin... A pak přijde  to hlavní - bzučení co všechno nutně, ale opravdu nutně pro toto jaro, pro tento nový voňavý rok nutně potřebuju :-))

Cvajclík