Tento víkend pro mě byl takovým malým soukromým vítáním jara. Konečně!  Uprostřed dubna už bylo načase a dva poněkud delší výlety do přírody k tomu byly vynikající příležitostí.

Nejdříve jsem se jen kochala a jásala tu nad srnkami, které jsem zahlédla z okna vlaku, tu nad úžasnou vůní probuzené půdy, tu nad nádherným výhledem... Když se mi ale před očima stále častěji zjevovaly půvabné scény v hlavní roli s čerstvě vykvetlými rostlinami, musela jsem sáhnout po fotoaparátu. Takže jsem se každých pět minut zastavovala, skláněla k zemi a snažila jsem se zachytit křehké kvítky.

Nutno podotknout, že jsem fotograf naprosto amatérský (vím jen, že když chci fotit zblízka, potřebuju, aby se mi na displeji objevila kytička), o to víc si však užívám radostný pocit z vytváření obrázků, který není zkalený touhou po jejich technické dokonalosti. Jak se mi snímky (ne)povedly, už můžete posoudit sami a schválně, kdo dovede aspoň pár kytiček pojmenovat? Některé z nich neznám ani já, takže když je někdo pozná, budu vděčná za rozšíření obzorů:)

Příroda je pro mě dokonalým zdrojem inspirace a květiny mě fascinují. Jsou nádherné, ale bohužel téměř nenapodobitelné. Tím víc mě ale jejich pozorování nutí tvořit kvítky alespoň ve stylizované podobě, abych s sebou stále mohla mít symboly jara, které nikdy nezvadnou.