Blíží se Jaro! Cítím ho v kostech a tím nemyslím větší vrzání v kostech. Každý rok při posledním výkřiku zimy už čekám na sněženky. Hned jak uvidím sněženky jsem celá dychtivá a těším se na fialky a jejich opojnou vůni! Zavede mne do dětství za dědou, který mne v mé kreativitě podporoval. Jedno jaro, když zase kvetly fialky, umřel...

Jsi moje fialka
Voníš po dětství.
Bezstarostná, vášnivá
Všech a ničí...

Tvá barva mne vábí,
Je temná a přívětivá.
Jsi tak přitažlivá!
Fialko...

Z jara probudíš se,
Abys svou láskou
Zastínila zimu.
Sotva probudíš mne, odkveteš...

Hledám tě! Vůni saji.
Prázdno po tobě
V duši naděje,
Že opět za rok uvidím Vás!

Fialko...

Poté co odkvetou fialky, cítím v sobě velké pnutí, celá má bytost volá.. Nastal čas..! Chvíli odolávám, ale s přibývajícím teplem neodolám a až do podzimu mám nachystanou svou plenérskou tašku. Nebaví mne malovat doma, potřebuji cítit všechny vjemy okolo.. Pro představu, jak takové malování venku může vypadat, přikládám fotografie. 

Sázava

Obraz z plenéru je jiný než z ateiléru.. Musíte malovat rychle. 

Když to s ostatními nadšenci přeženete s vínem a diskuzí o umění, můžete dopadnout i takto.. ?

Tatry

Tohle všechno už cítím v kostech, ožívám spolu s přírodou..

S láskou Szammonie