Jak jsme se narodili? Tak původně jsme byli z kusu hlíny ukrojeni, uhněteni a rozváleni válečkem na placku.

Aby nás bylo možné klonovat - (zde jsme napřed před vědou, zabývající se klonováním živé hmoty) - byli sme vyrobeni z kousku plastu - PVC jako linoryt rydly. Takto fungujeme jako takoví duchové, co se mohou vtělovat znovu a znovu do hmoty. Dalším krokem bylo přiložení na plát hlíny a pořádné přitlačení válečkem na záda, takže jsme si pěkně vyrýsovali všechny linky.

A pak přišel ten zázrak, kdy jsme se stali individualitami - vyřízli nás ostrým nožíkem, zapíchli nám do zádíček kousek kantalového očka a ve spodní části vykrojili otvůrky pro nožičky - samé takové praktické úkony.

Krásně a pomalu jsme se sušili, aby nám pak opatrně omyli namočenou houbičkou hrany. Zase jsme se váleli u sušení a pak - šup do pece. 

Tam se z nás stali při 850 st. C pěkní tvrďáci. Následovalo zase povalování po pracovním stole mezi engobami, což jsou barvítka smíchaná s hlínou a malují se štětcem. Takové prvotní barevné oblečení, které ještě dostane takříkajíc "glanc" z průhledné a lesklé glazury, vlastně taková obličejová kosmetika a líčení.

Nakonec nás oblékli do barevného kabátku z glazury - já - ovečka jsem chtěla být heboučky nažloutlá, a já - kohoutek jsem chtěl být, jako můj předobraz ze dvora, do rezava, ale ne tak úplně.

A pak byla opět opékačka v peci a to už naposled na 1065 st. C. Závěrem jsme pomaloučku spolu s ostatními kamarády vychládali a vychládali a po otevření víka u pece jsme se vyloupli jako překvapení ven. A to už jsme se narodili - skoro jako opravdické děti - konečná podoba je přece vždy překvapení.

Něco nám ale chybělo - byli jsme ještě chromí. Nožičky nám narostli z ketlovacích drátků, kamínků a korálků, takže se z nás stala hned chvíli po zrození opravdová chodící zvířátka - u zvířátek to tak chodí, lidská mláďátka si to musí asi rok nacvičovat.

Tak teď jsme kompletní a můžeme se vydat do světa.