Nevím, jak to máte vy, ale já v okamžiku, kdy se překlopí starý rok do nového, začnu ve vzduchu čichat vůni jara. Venku může klidně mrznout jak když praští (což se tedy letos stejně nekoná), a já začnu obcházet všechna květinářství, prodejny pro zahrádkáře, případně jakýkoli jiný obchod, kde by se mohly vyskytovat ty naprosto neodolatelné pytlíčky se semínky. Snažím se všude zdržet jen přiměřeně dlouhou dobu, abych nevypadala jako úplný blázen, a nevšímat si toho, že většinou vedou jen zbytky semen z loňského roku, nové zboží jim samozřejmě přijde až někdy v březnu.
Dovleču domů supresivní substrát pro výsev a množení (ten pytlík se zeminou, kterou milují semínka rostlin, se vážně takhle podivně jmenuje). A pak trávím spoustu času zkoumáním, která semínka by se dala zasít už v lednu. Poté, co zjistím, že to jsou v podstatě pouze semínka paprik a celeru, se stejně nenechám odradit a do pečlivě popsaných kelímků od jogurtu zaseju kde co.
A pak už jen každé ráno běžím zkoumat, ve kterém kelímku se objevují něžné minilístečky, které naznačují, že semínka vzešla.
Polovinu takto získaných sazeniček nakonec stejně musím vyhodit, protože jsou příliš “vytáhlé” a přerostlé na to, aby se v pozdním jaru daly vysadit do volné půdy.
Ale to mi rozhodně nezabrání, abych totéž nezopakovala příští leden.
No, a kromě toho modeluji něžné kytičky, kterými pak vy můžete ozdobit svá ouška – blížícímu se jaru na uvítanou :-)