A zase ty kytky.

Miluji skalničky.

Na počátku je potřeba zkontrolovat, které přežily zimu. Sledovat, jak raší, jak rostou lístky, jak pokvetou.  Asi to mě baví nejvíc. Pak odstranit ty bohužel vymrzlé, to je mi moc moc líto. A do holých míst dosadit nové, nejlépe neznámé.

A kde je sehnat? No přece na výstavách skalniček. Už vím, kdy  na kterou a kam .  Jejich  atmosféra je úžasná. Všechny zúčastněné sbližuje jeden společný jmenovatel, láska ke kytkám. Prodej organizují nadšení amatéři, jejich rady jsou k nezaplacení, atmosféra úžasná. Prodávají vlastní výpěstky, ke kterým mají  vztah.

To jsem nedávno  na jedné z nich čekala  v poměrně dlouhé frontě na zaplacení, ale nikdo nikam nespěchal. U pokladny se totiž dostávaly cenné rady. Jak přesadit, do čeho, jak potrhat kořenový bal, aby nevznikl kořenáčový efekt, jak ochránit před zimou, jestli nemá kolega Josífek ještě růžovou odrůdu a kdy se pojede  k Jarmilce na chatu, když to tak krásně kvete. Prostě takové zastavení v čase, pohlazení na duši.

Pak je třeba dokoupit bylinky. A kde jinde, než na bylinkovém trhu.

Přišla jsem těsně před koncem, všechno bylo za polovic. Odnáším snad deset bylin za 32.- Kč, tedy bez pocitu, že okrádám rodinu.

Od poloviny května  je nezbytné osázet  venkovní  truhlíky  všemožnými  převislými druhy. Pro ty zase chodívám do tržnice. Ta má jinou atmosféru. Exkurze do jiných světů  je okořeněná neustálým strachem o kabelku. Ale dá se přežít. Zase ty barvy, plnokvěté petunie  v lila  a pelargonie skoro černé… Možná větší  honba za ziskem a trochu méně citu, ale dá se.

Jen  do supermarketů nechodím, tam to není ono, k cukru a oleji přidáme balzamínu a petrklíč, to si jeden neužije.

A pak přijde červen a s ním výstava kaktusů. Úplně super.

Ta moje oblíbená se celá odehrává ve skleníku a tou zakončím moje jarní putování po kytičkách, pak už jen stačí zalévat, hnojit, otrhávat odkvetlé kvítky, zbavovat mšic,  chránit před slimáky,fotit, radovat se…..