Tak už je to tady......

To, čeho jsem se v posledních  měsících nejvíc bála, přišlo dneska dopoledne.....

Výpověď.

Ruší se pracovní pozice, které jsme s kolegyněmi zastávaly a máme padáka (celkem 16 lidí). Já jsem tu dělala 13 let, ale kolegyně 25 let i víc.

Myslela jsem si, že budu tvrdá a bude to OK, ale přiznám se, že jsem to obrečela. Momentálně se mi hlavou honí samé černé myšlenky, ale když zavolá zákazník, nedávám to na sobě znát, ale vnitřně je mi hrozně. V Rakovníku je totiž o práci nouze: je tu dost fabrik, které vyrábí součástky pro automobilový průmysl, ty jsou všechny ve velkých potížích už od konce loňského roku, pak naše fabrika... Nevím, co budu dělat. Uměla jsem trochu německy, ale to jsem už zapomněla, to samé s řízením auta. Řidičák sice mám, ale jelikož auto nevlastníme, nejsem si jistá, zda bych se dovedla vůbec rozjet. A k tomu doma malé dítě....

Napadlo mě pustit se naplno do korálků, ale bojím se, že by mě to neuživilo, protože teď jsem vydělávala jen na materiál a bylo to jen tak tak. Pokud bych to dělala na plný úvazek, musela bych mít takové výdělky, abych poplatila sociální a zdravotní pojištění a tak a to se bojím, že nevydělám.

Ach jo.....

Jdu psát životopis.....